Podrobnosti organizátoři zatím tají. Přiznávají jen to, že když nezabere, mohou přijít hromadné výpovědi. Osvědčily se v Česku a na Slovensku. Zatímco ale při slovenské akci přišli na pomoc čeští doktoři, při společné akci ve čtyřech zemích by neměl kdo pomáhat.
Podle předsedy sdružení Občan Pavla Vepřeka se zmíněné čtyři země potýkají ve zdravotnictví s odlišnými problémy. Odboráře podle něj spojuje právě jen nespokojenost s jejich příjmy. Nízké jsou u řadových lékařů v nemocnicích, kteří na rozdíl od lékařů v privátu a šéfů klinik nedostávají žádné peníze navíc od pacientů.
Podle Kubka jsou mzdy zdravotníků, zejména lékařů, v těchto čtyřech zemích i po více než 20 letech pobytu v kapitalistické společnosti nesrovnatelné s tím, co se jim nabízí ve vyspělých státech. To je podle něj také příčinou hromadných odchodů zdravotníků do ciziny.
„Obrovské problémy má Polsko, které je čistým exportérem. Za poslední desetiletí odešlo 20.000 lékařů. Nemá je kdo nahradit, Polsko nemá Slováky jako ČR, kteří by mohli přijít na jejich místa,“ řekl Kubek ČTK.
Rozdíl mezi těmito čtyřmi zeměmi je podle něj v tom, že v ČR má kdo na volná místa přijít. Nejvíc přicházejí slovenští lékaři. Je jich tu 2500. „Kdyby všichni odešli, české zdravotnictví se zhroutí,“ varoval.
Také podle Vepřeka jsou na tom lékaři v Česku oproti kolegům z dalších zemí Visegrádu nejlíp. Porovnat jejich skutečné příjmy ale není podle něj možné, peníze bokem lékaři nezveřejňují. Vepřek považuje za nesmyslnou snahu odborů, aby se ve všech nemocnicích řídily platy státními tabulkami. Doktoři jsou součástí instituce, v níž pracují. Víc by měli mít v nemocnicích, které hospodaří dobře. Kde hospodaří špatně, nebo mají málo pacientů, měli by mít platy nižší.
K fungování zdravotnických systémů v zemích Visegrádu Vepřek uvedl, že čeští pacienti jsou na tom také nejlépe. „Pojišťovenský systém funguje, drtivá většina péče je zajištěna veřejným systémem,“ vysvětlil.
V ČR je osm zdravotních pojišťoven, Polsko a stejně Maďarsko mají jednu pojišťovnu pod kontrolou státu, Slovensko má tři, dvě v soukromých rukou.
V Polsku pokrývá pojišťovna hlavně nemocniční péči, v ambulancích lidé vesměs platí. Vedle toho jsou sítě předplacené péče, zaměstnavatel platí svým lidem, nebo si lidé platí sami měsíční paušál. V Maďarsku je významná část příjmů lékaře také od pacientů. Na Slovensku pacienti po zavedení regulačních poplatků přestali být ochotni dávat lékaři něco bokem.
Společná pro odboráře v těchto čtyřech zemích je podle Kubka obava z posilování moci velkých finančních skupin. „Ty mají pocit, že na zdravotnictví, pokud se zkomercionalizuje, se dá vydělat. Bude to ale za cenu snížení dostupnosti, kvality a bezpečnosti péče pro občany,“ varoval. Jako příklad uvedl v ČR Agel a na Slovensku Pentu.
Společné pro země Visegrádu je podle Kubka i obcházení evropské legislativy. Země EU se chystají na plné uplatnění směrnice umožňující ve zdravotnictví nejvýš 48 hodin práce týdně. Politici v ČR, Polsku, Maďarsku a na Slovensku podle Kubka ale spoléhají na to, že lékaři v nemocnicích jsou na přesčasech závislí, takže „budou podvádět“, aby si vydělali.