Český veřejný prostor periodicky zaplňují poplašné zprávy o úbytku veřejných lékáren, zhoršující se dostupnosti lékárenské péče nebo zaostalosti vůči „vyspělejším“ zemím Evropy… Vzniká tak mnoho mýtů, které bez znalosti věci mohou znít i věrohodně.
Bohudík tak jen znějí a kvalita lékárenské služby u nás je na lepší úrovni, než by tónu zpráv odpovídalo.
Ve zdravotnictví – ostatně stejně jako všude jinde – bude proti sobě vždy stát požadavek na absolutní dostupnost péče proti kritériím ekonomické efektivity. Je to věčný rozpor zvláště v prostoru jedné z nejbohatších částí planety, jakou Evropa bezesporu je.
Z jejích deseti nejvýkonnějších zemí (ČR je v HDP na hlavu osmnáctá) má na 100 tisíc obyvatel nejvíce lékáren Irsko. Je přibližně 40. Pak už se v žebříčku Top Ten v největší hustotě lékáren žádný z evropských top-pracantů neobjevuje. Teprve v druhé desítce nalézáme Německo se čtyřiadvaceti lékárnami, a hned za ním… Česko s přibližně stejným počtem.
Počet lékáren není ukazatelem výkonosti ekonomiky
Co to znamená? Že pokud má počet farmaceutů či lékáren na sto tisíc lidí něco společného s výkonností ekonomiky, tak jde spíš o nepřímou úměru než přímou. Jenže ani tak data interpretovat nelze. Lékárenství je regulovaný obor, a tak do hry vstupuje mnoho faktorů. Nicméně fakt, že je českým pacientům k dispozici srovnatelný počet lékáren i farmaceutických specialistů jako v nejvýkonnějších ekonomikách Evropy i světa, je jednoznačný.
Míra svobody v poskytování lékárenských služeb se napříč Evropou liší. Nelze ji omezovat jen na některé ukazatele jako je například vlastnictví lékáren, protože právě tak se k regulačním faktorům řadí i povinné členství lékárníků v profesní komoře. Ale jestliže už je řeč o vlastnictví, v Evropě pozorujeme dvojí trend. V zemích, jež se v posledních letech vydaly cestou posilování moci exekutivy a ochranářských tendencí, jako jsou Polsko či Maďarsko, jsou patrné snahy přiškrtit soutěž. Jinde, například v Británii, Irsku anebo naposledy v Itálii, sledujeme opačný trend, protože na soutěži služeb vždy vydělává pacient. Někde mezi tím stojí velmi konzervativní systémy – u nás jsou nejčastěji, patrně s ohledem na prostor, v němž se ČR nachází – zmiňovány Rakousko a Německo.
Vzory ne vždy nefungují
Uvedené systémy však sotva mohou sloužit jako vzor, protože přestávají fungovat.
V Německu počet lékáren již několik let setrvale klesá a ocitl se na nejnižším bodě od roku 1987. A historické minimum se netýká jen počtu lékáren, ale i absolventů farmaceutických fakult. Dá se to interpretovat i jako snížení zájmu o neperspektivní obor.
Německo v lékárenství vykazuje zvláštní schizofrenii. V zemi je zakázáno síťování lékáren, jenže síťová struktura (nebo něco na ten způsob v mezích tamního zákona) je efektivnější než provozování jednotlivých lékáren. A tak počet těch filiálních, jejichž vytváření německá legislativa ještě umožňuje, roste, zatímco součet těch samostatných je čím dál nižší. Už v analýze, v níž se Německu před několika lety věnovala průzkumná agentura BMC Health, najdeme závěr, že nízká soutěž na tamním trhu vede ke zhoršování péče o pacienty.
Prospěch pacienta posuzoval i evropský Soudní dvůr, když projednával případ podkopání jiného stavebního kamene německého lékárenského systému – pevných cen léků na předpis. Díru v německém plotě si našel nizozemský lékárenský e-shop DocMorris. Spolková republika má jedny z nejdražších léků v Evropě, ale Nizozemci je nabídli online jejím pacientům za tamní ceny. Němci krok napadli a soud mimo jiné konstatoval, že by cenová soutěž mohla být prospěšná – přinesla by nižší ceny a lepší dostupnost.
Regulace lékárenství bez diskuse?
V Německu řeší i nerovnoměrnou hustotu lékáren. Nejde tedy, jak občas slýcháme, pouze o české specifikum. Jde o důsledek vývoje společnosti, svět se zmenšuje a tomu odpovídá chování obyvatel. Zatímco dříve mohla být s obtížemi dostupná i sousední vesnice, dnes je pro většinu obyvatel zcela běžná cesta do nejbližšího města. Poslední studie, která zkoumala situaci v České republice, přibližně před rokem dospěla k názoru, že rozložení lékáren u nás žádnou zásadně novou regulaci nepotřebuje.
Také Rakousko představuje na lékárenské mapě Evropy velmi konzervativní trh. Není pro něj v tuto chvíli – na rozdíl od Německa – příznačné dramatické uzavírání lékáren, ale podle posledních čísel, vykazuje každá třetí lékárna ztrátu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že přijetí jakékoliv nové regulace lékárenství v České republice bez podrobné diskuse, by v budoucnu mohlo znamenat nemalé problémy pro naše pacienty.
**
Počet lékáren v Německu (zdroj: APLEKS)
O autorovi| Jan Jerhot, místopředseda představenstva APLEKS