Ordinace lékařské služby první pomoci, kterou většinou známe jako pohotovost, by měly být zrušeny a nahrazeny centrálními příjmy rajónních nemocnic. Navrhuje to Česká lékařská komora (ČLK).
„První pomoc v té podobě, jaká je u nás, není nikde na světě. Ordinace první pomoci jsou špatně vybaveny a většinu případů stejně posílají do nemocnice. Pacienti tak dvakrát čekají a dvakrát jsou vyšetřováni,“ sdělil v pátek Právu prezident ČLK David Rath. Tato služba je podle něho pacienty často navíc zneužívána. Navštěvují ji s banálními nebo s chronickými potížemi jen proto, že nechtějí čekat u svého praktického lékaře. Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer připouští, že o návrhu ČLK je možné diskutovat. „Nemyslím ale, že bychom ho mohli stoprocentně akceptovat v každém městě. Bojím se toho, abychom v menších místech nezhoršili dostupnost péče,“ řekl Právu. A jak má systém po zrušení pohotovostních ordinací vypadat? Vznikla by telefonní lékařská konzultační služba. Její číslo by bylo buď jednotné pro celou ČR, nebo rozdílné podle kraje a okresu. „Na tomto čísle bude sloužit lékař a pacient by se s ním mohl poradil. Čtyřicet procent případů by se tím vyřešilo, protože lékař by jim doporučil třeba postup samoléčby,“ soudí Rath. Zbylým pacientům by lékař poradil, na koho se obrátit, a dal by jim telefonní číslo. Buď by je poslal za praktickým lékařem, který by měl v daném regionu službu, ale byl by na telefonu doma, nebo by je poslal rovnou do nemocnice na centrální příjem. Tam by lékař určil, které nemocniční specializované oddělení se o něj postará. V menších nemocnicích, kde centrální příjem není, by pacienti šli rovnou na oborové ambulance. Lékař z telefonní konzultační služby by v případě potřeby také přivolával k pacientovi domů záchrannou službu. Ve velkých městských aglomeracích, jako je Praha a všechna krajská města, má vzniknout nepřetržitá služba, napojená na dispečink záchranné služby a komunikující s lékařskou telefonní konzultační službou. Tedy tzv. služba SOS. „Šlo by o lékaře, jenž má stanovený rajón v okolí bydliště. Vyjížděl by k pacientům svým vlastním osobním autem označeným majákem a zajišťoval návštěvní službu u pacientů, což nyní dělá pohotovostní služba,“ uvedl Rath.
Oprávněné obavy
Výjezdů by ovšem bylo daleko méně než dnes, protože řadu případů by vyřešila už telefonická konzultace s lékařem. Pacienti by se pak v méně naléhavých případech museli do nemocnice dopravit sami. Jde ovšem o to, že při telefonické konzultaci lékař pacienta nevidí a nemůže objektivně posoudit jeho zdravotní stav. Toho se ministr nejvíce obává. Rychlá záchranná služba, která se má od zavolání na linku 155 dostavit k pacientovi do patnácti minut, by také měla projít změnami. „Celý návrh je radikální a musíme spočítat, zda bychom za jeho realizaci nezaplatili víc, než bychom získali. Některým prvkům z něj, například telefonické konzultační službě, se nebráním. To, co komora navrhuje, ale určitě nebude zavedeno ze dne na den. Otázkou je, zda vůbec,“ prohlásil ministr Fišer.
Václav Pergl, Právo, 25.8.2001