Na rozdíl od dospělé onkologie jsou u dětí nádorová onemocnění vzácná, v České republice nově onemocní přibližně 350 pacientů ročně, a to několika typy nádorů. Tím se počet pacientů k vyhodnocování nových léčebných postupů natolik zmenšuje, že v rámci republiky jde provádět výzkum bez mezinárodní spolupráce velmi obtížně.
Zásadě existují dvě formy vývoje léčiv. Prvním je zakázka farmaceutických firem, které nový lék vyrobí a je potřeba zhodnotit jeho účinnost. Zodpovědnost a finanční náklady nese firma. Druhý postup je takový, že lékaři organizují nové léčebné postupy, které by mohly přinést lepší léčebné výsledky. V tomto případě je léčba nejlépe zorganizována v Severní Americe, horší je situace v Evropě.
Další rovinou problému léků pro onkologicky nemocné děti je chybějící indikace k podání v příbalovém letáku, přestože jsou léčiva používána s úspěchem několik desetiletí. Je to důsledkem historického vývoje a nákladů spojených s registrací léků.
Farmaceutické firmy nemají důvod do tohoto složitého postupu zasahovat, vědí,že lékaři léčivo podají i bez uvedení indikace v příbalovém letáku. Zodpovědnost lékaře daná legislativou je v tomto případě nad rámec nezbytnosti a lékař je zbytečně vystavován rizikům v obou případech: i když léčivo podá, i když je nepodá.
Pokud by lékaře někdo zažaloval za poškození nebo újmu, dostává se do vážných právních problémů. To podle lékařů i odborníků na zdravotnické právo není správné. Vřadě zemí Evropy mají mechanismy na to, jak lékaře ochránit i jak zajistit, aby se léčba hradila. Jednou z možností je třeba to, aby se novelou zákona stanovilo, že určité preparáty pro dospělé lze dát i dětem.
K vytvoření podobného předpisu se ministerstvo zavázalo i v zákoně o léčivech. Tam se v jednom paragrafu píše, že ministerstvo má zavádět taková opatření, aby byla zajištěna co nejširší dostupnost léků pro pediatrické účely a při vzácných onemocněních.
Navíc ze zákona mohou zdravotní pojišťovny proplácet léčiva, která jsou podána v souladu s příbalovým letákem. Legislativní ukotvení proplácení takto podaných léčiv tedy není jasně ošetřeno. U peněz na léčbu se jedná o to, že je jen na dobré vůli pojišťovny, jestli tyto léky pacientovi zaplatí, nebo ne.
Lékaři poukazují na zpomalení lékařského výzkumu a podávání léčiv u onkologicky nemocných dětí. Sami mají omezené možnosti řešení bez spolupráce se státní administrativou, která jediná má legislativní, exekutivní a organizační možnosti do problému výzkumu nových léků zasáhnout. Nejlepší by bylo, kdyby problematika léčiv u onkologicky nemocných dětí byla řešena ve spolupráci státní administrativy, odborné veřejnosti, pojišťoven i farmaceutických firem.
Autor je zástupce primáře Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno