Lidé berou lékaře jako zvláštní skupinu, která složila slib chudoby, obětování se a pokory. Prostě jako mnichy. Požadavek lékařů na vyšší osobní příjmy jim přijde stejně nemravný, jako kdyby větší peníze požadovali mniši.
Jenže mniši neřeší hmotné problémy. O lůžko, jídlo a oblečení se jim postará církev. Nemají manželky, nemají děti. Lékaři ale musí platit nájmy, živit své rodiny a také si kupovat odbornou literaturu.
Lékaři ani lékařky nežijí v celibátu a práce není jediným smyslem jejich života. Chtějí si také užit svých rodin, chtějí mít své koničky, chodit do divadel a na koncerty, jezdit na dovolené a to stojí peníze.
Lékařům nikdo za to že jsou lékaři nic zadarmo nedá. Spíše jim ještě cenu zvedne.
Co s tím? Asi jediné východisko je, aby se stát domluvil s církví a založil nové církevní lékařské fakulty na kterých by se produkovali lékaři mniši a lékařky mnišky.
A samozřejmě další církovní střední zdravotní školy pro ještě více sester Boromejek. A potom bude v našem zdravotnictví konečně dobře.
No jo, ale zase se nám do toho míchají ty církevní restituce. Pořád nějaké problémy.
MUDr. Petr Bouzek