Koalice lékařů, která kromě ambulantních specialistů sdružuje také praktické lékaře pro děti i dospělé, gynekology a stomatology, se shodla na celkovém odmítnutí pracovní verze „Minimálních požadavků pro zavedení interního systému hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb“. Proč?
Máme za to, že většina bodů předloženého návrhu je postavená bez znalosti toho, jak ambulantní zařízení fungují. Nevedla by k žádané kvalitě, jen by lékaře a sestry obtěžovala nadbytečnou administrativou i jinou prací. Mnohé požadavky nemají s medicínskou kvalitou a bezpečím pro pacienty nic společného.
Co konkrétně vám na materiálu vadí?
Tak například si neumíme představit, jak by v ambulanci, kde pracuje jeden lékař a jedna sestra, vypadalo školení o mytí rukou. K čemu by v takové ambulanci byl například soupis přesných činností, které musí lékař a sestra vykonávat, nebo jaký účel by měl písemný plán jejich profesního růstu a písemný soupis způsobu zapracování nového zaměstnance. Šlo by dozajista jen o slohová cvičení, jež by v praktickém životě byla k ničemu.
Co by tedy přijetí a dodržování takového materiálu pro řadové lékaře v praxi znamenalo?
Nejen pro lékaře, ale i sestry by to znamenalo hlavně administrativní a zbytečnou práci, navíc bez souvislosti s kvalitou jejich práce a bezpečím pro pacienty.
Konzultovalo MZ navrhované postupy s některou odbornou společností či profesním sdružením?
To nevím. Nemám žádné informace, zda a s kým (mimo samotné MZ) byl systém hodnocení konzultován.
Pokud ale odmítnutí materiálu z vaší strany nebude ministerstvem respektováno, jak hodlá Koalice dále postupovat?
Tuto otázku jsme otevřeli na posledním jednání Rady poskytovatelů, která na MZ proběhla 10. 4. 2012. Sám ministr řekl, že sepisování pravidel profesního růstu pracovníků nebo školení o mytí rukou jistě není vhodné považovat za ukazatele kvality a bezpečí pro klasické ambulance s malým počtem pracovníků. Troufám si tedy vyjádřit naději, že ministerstvo bude v této věci ochotno jednat, a že tedy věstník MZ pro interní hodnocení kvality a bezpečí zdravotnických zařízení bude nakonec v praxi použitelný.
SAS navrhuje vlastní hodnocení kvality - Systém uznávání kvality provozu specializované ambulantní péče ASAC). Lze tyto postupy srovnat?
Předně je třeba vysvětlit, co vše je v zákoně o zdravotních službách napsáno o kvalitě. V paragrafu 47 je mezi povinnostmi všech poskytovatelů uvedeno, že dle Věstníku MZ musíme zavést systém interní kontroly kvality a bezpečí.
V paragrafu 98 a následujících je pak rozebírán nový systém dobrovolné externí kontroly kvality. Návrh MZ, o němž se nyní diskutuje, se týká paragrafu 47, ale akreditační systém ASAC, jenž jsme spustili přibližně před rokem, je hodnocením externím a dobrovolným, spadajícím tedy pod paragrafy 98–106.
Konkurují si tato hodnocení, a pokud ano, v čem?
Troufám si říci, že tvorba kriterií a titrace jejich významnosti nám dala tolik práce a prošla tolika jednáními i mimo SAS, že umíme kvalitu ambulancí hodnotit z opravdu významných a pro pacienta důležitých hledisek. Rozhodně ale neplatí, že bychom nějak chtěli konkurovat MZ. Ze zákona o zdravotních službách to ani nejde, protože z něj vyplývá, že v ASAC budeme po letošním 1. dubnu smět pokračovat, až pokud k tomu získáme povolení MZ.
Existence ASAC tedy podléhá vůli MZ. Dle vyjádření bývalého náměstka ministra Vítězslava Vavrouška bude ministerstvo vydávat příslušná povolení bohužel až ve chvíli, kdy samo vydá k dané činnosti svou vyhlášku. Na takovém materiálu se ale, dle mých informací, na ministerstvu zdravotnictví zatím nepracuje.
Jak tedy nyní budete postupovat?
Jakmile to bude možné a vyjde příslušná vyhláška MZ, požádáme ministerstvo o možnost pokračovat v kontrolách v rámci systému ASAC.
Má-li ovšem ministerstvo prostřednictvím zmíněného materiálu stanovit stejnou kontrolu na nižší, dejme tomu základní úrovni, budeme prosazovat, aby poskytovatelé zdravotní péče ani pacienti nebyli zatěžováni nepotřebnými úkony.