Jsou však i výjimky, například do Hoštky se teď po čase vrací dětský lékař. Doktoři v některých obcích v minulosti působili, ale pak odešli. Například kvůli tomu, že tam zanikly podniky, které zaměstnávaly mnoho lidí, a tak jim dodávaly pacienty.
Lékaře alespoň na pár dnů v týdnu chtěla obec Vědomice. Podle slov starosty Václava Tyla jim ale roudnická lékařka, ke které místní jezdí, řekla, že raději zůstane ve městě.
„Chápali jsme, že tam již má vše zařízené, i když i my jsme jí nabízeli vhodné prostory,“ sdělil starosta.
Lékaři by se nebránily ani Píšťany. Vědí ale, že nemají šanci žádného získat. Mají příliš málo obyvatel jenom 183. „Dnes se i lékař musí chovat tržně. Tady by neměl dostatek klientely,“ uvědomuje si starosta Milan Šedina.
Lékaře kdysi měly nedaleké Žalhostice. I zdejší lidé však již musejí za ošetřením dojíždět.
„V tom, že přímo tady doktora nemáme, velký problém nevidím. Problém je ale v dopravní obslužnosti,“ říká starostka Žalhostic Alena Vacková.
Obec podle ní musí platit vlastní autobus, aby se vůbec lidé mohli k lékaři dostat. „Ročně nás to stojí šedesát tisíc,“ dodává Vacková.
I kdyby vlastní ordinaci v obci chtěli, nemají ji kde umístit z bývalého zdravotního střediska jsou teď byty. Prostory nemají například ani v Travčicích.
Podle ředitelky litoměřické pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny Jany Štěrbové je ale počet lékařů v regionu vyhovující. „V současné době ani není ze strany pacientů tlak na to, aby se zvyšoval,“ uvedla Štěrbová.
Zatímco na vesnice se lékaři nehrnou, menší města si na jejich nezájem o existenci ordinací stěžovat nemohou. Pochvalují si, že lékař každého zná a má k lidem mnohdy i lepší vztah, než ve velkém městě.
„V Terezíně máme zubaře, lékaře pro dospělé i pro děti,“ informoval starosta Jan Horníček. Podle něj jsou vztahy lékařů i pacientů téměř rodinné.
GABRIELA BACHÁROVÁ, Deník Litoměřicka