Plzeň - Ještě v loňském roce čekal Západočech na operaci srdce v Praze přibližně čtyři až pět měsíců. To už dnes neplatí. Poprvé v historii začalo letos v lednu pracovat v Plzni kardiochirurgické oddělení.
Ve Fakultní nemocnici na Lochotíně fungují dva operační sály a dvě oddělení - standardní s 24 lůžky a pooperační s osmi lůžky. O pacienty se stará 14 lékařů a 57 sester. Kardiochirurgie provádí všechny druhy výkonů na srdci kromě transplantací a operací dětí. Přijímá pacienty z Plzeňského a Karlovarského kraje i odjinud. Čekací doba na operaci tady činí v současné době pět týdnů a měla by se ještě o něco zkrátit. Je běžné, že si pacient může vybrat, jestli chce celkovou narkózu nebo jen místní znecitlivění, při kterém obvykle lehce pospává. Druhá možnost je pro jeho organismus samozřejmě šetrnější. V současné době provádějí kardiochirurgové dvě plánované operace srdce denně a v průměru jednoho nebo dva pacienty přivezou každý den záchranáři.
„Provádíme i výkony, které ještě nejsou na všech podobných pracovištích běžné,“ říká primář kardiochirurgie Tomáš Hájek. Příkladem jsou třeba plastiky srdečních chlopní.
„Poškozená nebo nefungující chlopeň se dříve prostě vyměnila za novou, umělou. Dnes už jsme ale schopni přibližně polovinu chlopní opravit. Pacientovi tak zůstává v těle jeho vlastní tkáň a on nemusí po zbytek života užívat léky na ředění krve,“ popisuje primář.
Nejmodernější postup používají podle jeho slov také v případě bypassů - cévních objížděk, kterými se obejdou zúžená místa na věnčitých tepnách. Ty se dříve dělaly a ještě dělají z vlastních žilních štěpů pacienta. Složitější, ale efektivnější je použít pro tento účel některé tepny z pacientova těla, protože mají delší životnost, jsou kvalitnější a pro funkci bypassu vhodnější než žíly.
Třetí novinkou jsou v Plzni operace infarktů. Lidé s příznaky akutního infarktu jsou posíláni z terénu co nejrychleji do Fakultní nemocnice na Lochotín. Zde je na oddělení intervenční kardiologie 1. interní kliniky vyšetří a pokusí se zúženou cévu mechanicky rozšířit a zprůchodnit. Pokud se to nedaří nebo je postižených cév více, chopí se práce kardiochirurgové a srdce odoperují.
„Každý infarkt se rozvíjí po určitou dobu. Když se nějaká céva uzavře, začne člověka vytrvale bolet na prsou. To vlastně postižený sval volá o pomoc a máme zhruba šest hodin na to, abychom mu ji poskytli. Pokud se to během několika hodin podaří, infarkt v podstatě neproběhne, srdce se opraví a nezůstane na něm vůbec žádná změna,“ vysvětluje Tomáš Hájek. Spolu s dalšími kolegy čas od času vyjíždí šířit osvětu po západních Čechách.
„Je důležité, aby praktičtí lékaři a internisté v celém regionu o tomto postupu věděli, nesnažili se pacienta s příznaky infarktu léčit, ale co nejrychleji ho dopravili do Plzně,“ říká primář.
Na novém pracovišti uskutečnili kardiochirurgové zatím 320 operací, do konce prvního roku jich má proběhnout celkem 700. V dalších letech plánují provádět osm set až tisíc operací ročně, což je běžná kapacita velkých kardiocenter. Od podzimu se oddělení zapojí i do výuky mediků, kterou doposud zajišťovali odborníci z Prahy. A primář Hájek prozrazuje další plány:
„Usilujeme zhruba do půl roku ještě o vznik arytmologického pracoviště, které by kromě zavádění srdečních stimulátorů bylo schopné provádět i složitější zákroky na léčbu srdečního rytmu.“ Pokud se to podaří, bude se moci součinnost kardiochirurgů, lochotínských intervenčních kardiologů z 1. interní kliniky a borských kardiologů z 2. interní kliniky, kteří se zabývají hlavně prevencí, označit za skutečné kardiocentrum, poskytující kompletní služby pro dospělé pacienty s onemocněními srdce.
JANA ŠINDELÁŘOVÁ, Plzeňský deník, 27.6.2002