Z těchto ponurých faktů musejí vycházet experti Světové zdravotnické organizace (WHO), kteří před pár týdny začali pracovat na nelehkém úkolu: zjistit rozšíření viru HIV a nemoci AIDS v Afghánistánu. „O sexuálních kontaktech se v této společnosti nehovoří, takže o heterosexuálním střídání partnerů nebo dokonce o homosexualitě neexistují žádné statistiky,“ popsala zpravodaji Rádia Svobodná Evropa (RFE) v Kábulu stupeň zmapování předních rizikových faktorů tamní mluvčí WHO Loretta Hieberová-Girardetová. Určitým vodítkem může být terénní výzkum výskytu „běžných“ sexuálně přenosných chorob, jako je syfilis - avšak ani tak není možné kvůli mlčenlivosti pacientů rozlišit, nakolik jde o vliv špatné hygieny a do jaké míry se jedná o dopad střídání partnerů. Co se uživatelů drog týká, určitou útěchou může být, že v regionu není příliš rozšířená jejich nitrožilní aplikace. V Pákistánu, odkud se vracejí statisíce uprchlíků, narkomani zpravidla zahřívají plamenem heroin na staniolu a výpary vtahují papírovou trubičkou do úst. Program OSN pro kontrolu narkotik (UNDCP) nicméně zaznamenal, že zatímco v pákistánské Kvétě jehlu někdy použil „jen“ každý desátý pouliční uživatel heroinu z Afghánistánu, mezi uprchlíky žijícími v Íránu už je tato metoda - pod vlivem místních narkomanů - rozšířenější. Experti se proto shodují, že v žebříčku rizikových jevů je daleko před navracejícími se běženci bídná vybavenost afghánských zdravotnických zařízení - přičemž ani ta mnoho výchozích dat nenabízejí. V zemi je 44 chirurgických oddělení, avšak jen polovina z nich disponuje testovanou krví. „Naším cílem je, aby do konce tohoto roku krev testovala všechna zařízení,“ řekla Girardetová v dubnu tiskové agentuře IRIN. I tam, kde krev prověřují, ale situace není růžová. „Máme sady na jen dalších tisíc testů HIV,“ řekl IRIN doktor Hekmat, šéf hlavní krevní banky země v Kábulu, která v loňském roce prozkoumala 6608 vzorků. A tak ačkoliv zdravotníci nepředpokládají v konzervativní muslimské zemi žádné závratné počty nakažených (do jara bylo zaznamenáno deset případů, naposledy v oblasti Kábulu a Džalálábádu), chtějí vedle mapování situace vsadit na osvětu. „Podobný stav jsme viděli v řadě poválečných zemí, kde se kombinuje chudoba, velké přesuny obyvatel, částečně i nitrožilní narkomané a neprověřené zásoby krve,“ řekla Girardetová RFE. „To všechno jsou faktory přispívající k šíření HIV, a to všechno je dnes přítomno i v Afghánistánu.“
Břetislav Tureček, Právo, 19.7.2002