: musejí mít dobré jméno či dobrou pověst, nesmějí existovat pochybnosti o jejich korektnosti apod.
Přísnější měřítka na bezúhonnost lékařů ve vyspělých státech se týkají bez rozdílu jak ambulantních, tak nemocničních profesních pracovníků.
Situace ve Spojených státech
„Přísná“ legislativa v tomto ohledu platí například v USA (jednotlivé americké státy uplatňují mimojiné zákon k činnosti lékařů, dále předpisy ke státní radě pro dohled nad lékař. profesí, existuje silný preventivní dohled, přijímaná opatření jsou tvrdá, včetně zveřejňování disciplinárních opatření.
Oprávnění k výkonu samostatné lékař. činnosti (v praxi či v nemocnici), ale i možnost působit jako zaměstnanec s limitovanou pracovní činností (pod dohledem zkuš. lék.) mohou být odepřeny či odejmuty z mnoha důvodů (přičemž jde i o relativně drobnější prohřešky, zvláště pokud se jedná o opakovaná provinění).
Například licence může být odejmuta (a u vymezených případů musí být odejmuta či nesmí být vydána), pokud lékař v určených časových cyklech neprokáže trvalé školení (precizně stanovené), nebo opakovaně pacientům odmítl poskytnout kopii zdravotní dokumentace, anebo uvedl některé nepravdivé údaje při žádosti o povolení výkonu profese apod.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Čert aby se v tom vyznal\\ Na pochybnosti není čas |
Při ucházení se o výkon profese tedy státní rada pro dohled nad lékař. povoláním (ustavovaná guvernérem, s účastí nezávisl. právníka) hodnotí dispozice uchazeče celkově - i s ohledem na jeho mravní předpoklady (ať jde o soukromého či nemocničního lékaře), v případě pochybností se např. stanoví doškolení či výkon limitovaných činností apod.
Situace v Evropě
Stejně tak přísně vyznívají německé (rakouské a další) předpisy, pokud jde o Evropu či země EU (vyspělejší státy stanovují obvykle přísnější pravidla). Na okraj je třeba přitom zmínit historický vývoj povinností lékaře.
Od středověku lze doložit způsob nasmlouvávání či zajišťování lékařů buď samotnými občany, kteří si z vlastních prostředků zakládali fondy pro podporu nemocných zaměstnanců a jejich rodin, anebo osvícenými panovníky či stát. úředníky (při budování nemocnic).
Lékař už tehdy musel nejprve prokázat svou odbornost, a stejně tak se sháněly „reference“ - svědectví o jeho celkové spolehlivosti.
V některých zemích dodnes zůstala zachována tato pravidla, kdy se za lékaře - byť má důkaz na svou odbornost - musí zaručit například dvě osobnosti, jež mají u veřejnosti a úřadů dobrou pověst.
Nebo lékař musí předložit čestné či obdobné prohlášení o své korektnosti, skládá slib ohledně plnění povinností apod.
Takže i kdyby v dané zemi nemusel lékař předkládat výpis z trestního rejstříku, existuje náhradní a často přísnější mechanismus pro osvědčení jeho celk. spolehlivosti.
V Německu existuje široký komplex spolkových a zemských předpisů, jež v souhrnu znamenají, že uchazeč o vstup do profese (soukromé či smluvní praxe, ale i do zaměstnaneckém poměru) nesmí vzbuzovat pochybnosti (vedle odborné a zdravotní způsobilosti) ani v oblasti mravních zásad.
Pokud vstoupí do profese, je snadné na základě stanovených pravidel vypořádat se s nekorekt. jedincem, včetně preventivního zákazu činnosti (do doby vyšetření podezření, i když celková doba předběžného zákazu profesní činnosti by neměla v zásadě přesáhnout tři měsíce). Preventivní zákaz činnosti může uplatnit zemský úřad nebo soudce.
Celý text najdete v rubrice Dokumenty.
(boš), www.Zdravi.Euro.cz