této nevyléčitelné nemoci.
„Mízní uzlina od pana Gru“
Když v roce 1979 přednesl na konferenci ve francouzském městě Villejuif americký vědec Robert Gallo své poznatky o nově objeveném viru HTLV, zdaleka netušil, že zřejmě našel viníka, který v dalších letech bude zabíjet mladé lidi a sotva narozené děti.
Nový vir patřil do tehdy téměř neznámé skupiny retrovirů, o nichž se mnoho nevědělo. Zkoumaly se především kvůli podezření, že způsobují rakovinu.
Zhruba o tři roky později nicméně Gallo naznačil, že virus zřejmě vyvolává AIDS. Nemoc už byla známá, ale odborníci neznali její příčinu.
Začínala být totiž být velkým problémem mezi homosexuály, injekčními narkomany, ale také hemofiliky.
Francouzský tým lékařů v čele s vědcem Lukcem Montagnierem mezitím zkoumal nejen nové viry, ale i vzorky z mízních žláz pacientů s jejich otokem. Ten se někdy objevoval právě u mladých homosexuálů.
Odborníky napadlo, zda otok nemůže být ranným příznakem nemoci AIDS. Se vzorkem, který nesl cedulku „mízní uzlina od pana Bru“ (což bylo jméno pacienta) se potom provádělo mnoho pokusů.
Během nich docházeli lékaři k překvapením, zklamáním, která vyplňovala čekání a napětí. Virus, který pak objevili, nazvali LAV.
V roce 1983 Robert Gallo ve Washingtonu a Luc Montagnier v Paříži takřka současně oznámili, že identifikovali virus, který způsobuje záhadnou chorobu AIDS.
Kdo tedy byl první?
Spor autorů, kteří virus nazvali každý po svém, se rozhodl až u soudu. Do debaty tehdy zasáhli i francouzský předseda vlády Jacques Chirac a americký prezident Ronald Reagan.
V roce 1994 Světová zdravotnická organizace (WHO) zavedla jednotné označení pro virus HIV (virus lidské imunodeficience). Byly rozlišeny typy HIV-1 (považován za nebezpečnější) a HIV-2.
Vědce Galla a Montagniera spory ale nakonec nadobro nerozdělily. Dodnes spolupracují při výzkumech možnosti léčby. Dokonce oba svorně tvrdí, že očkovací látka proti této nemoci by mohla být za několik let.
Doposud je jedinou ochranou prevence a stále se zlepšující kombinace léků, které dokáží virus v těle „utlumit“, a oddálit tak počátek onemocnění AIDS. K jejich vývoji nezanedbatelně přispěl také český vědec Antonín Holý svým lékem Viread.
Mediální hysterie?
První reakce na objev původce záhadné nemoci, kterou nebylo možné léčit, byly ze strany odborné veřejnosti většinou opatrné, naopak laici se vyděsili.
Šestnáctého června 1983 lékaři Jerome Groopman a Michale S. Gottlieb na začátku svého článku o AIDS v časopise Nature přirovnali reakci amerických médií na výbuch epidemie AIDS k apokalyptické vizi básníka Yeatse o příchodu Antikrista: „Stále větší je vír a šíří se kruh, co neúprosně stahuje svět do zkázy.“ Nicméně statistiky, které sami v článku uváděli, ukazovaly, že odezva médií byla zcela pochopitelná.
V Americe tehdy docházelo k exponenciálnímu nárůstu výskytu AIDS, přičemž denně se objevovaly tři až čtyři případy. Přesto se v té době mnozí odborníci posmívali novinovým zprávám vyvolávajícím paniku. Častý přístup vědců…
Relativní klid ovšem zdaleka neodpovídal tomu, jak se situace zdála vážná. Bylo skutečně nutné spustit mediální poplach.
Nikdo z lékařů, ani ten největší pesimista, si v té době nedovedl představit skutečný rozměr nastávající tragédie. Nicméně již článek v Nature připouštěl, že lidí, kteří již v sobě nákazu nosí, může být mnohonásobně více, než se předpokládá.
Zavírání očí
Ve Spojených státech se o AIDS začalo hovořit v roce 1981, tehdy vydalo federální Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí první informace o záhadné nemoci šířící se mezi narkomany.
Prezident Ronald Reagan se o nemoci poprvé veřejně zmínil až v roce 1987, když na ni ve Spojených Státech zemřelo již téměř 28 tisíc lidí. Americká vláda reagovala velmi chladně. Přispívala k tomu nevole vůči homosexuálům a narkomanům, neochota přiznat si ohrožení.
Ani ve Francii nebyla delší dobu vyslyšena varování lékařů upozorňujících na to, že by měly být testovány krevní deriváty, kvůli nimž se nemoc přenáší nejčastěji na hemofiliky. Japonsko a Rusko v prvních letech zcela popíraly, že by v jejich zemích byl někdo nakažen. Oči přivíraly i další, v té době komunistické země, včetně Československa.
Vypadalo to, že s touto nemocí se jen tak nebude zacházet s odpovídajícím respektem. Veřejné mínění začalo obviňovat samotné oběti. Není tedy divu, že jen málokdo z nakažených si přál „dát se poznat“.
HIV pozitivní děti byly vyhazovány ze škol, lidé z práce. Do roku 1985 bylo v USA kromě více než jednoho miliónu pozitivních případů registrováno 66 467 dospělých a dětí s plně rozvinutým syndromem AIDS
Velké informační kampaně se po celém světě „rozjely“ na počátku 90. let. V některých částech světa vedly až k tomu, že promiskuitní život začal být tabu, hovořilo se dokonce o nové sexuální revoluci, která přinášela do pohlavního života větší zodpovědnost. Mnoho lidí prožilo trauma v posledních stádiích nemoci AIDS, jiní viděli umírat své partnery, kamarády.
Pouze pět procent nakažených je z řad narkomanů. Ubývá také lidí, kteří se nechávají dobrovolně testovat. |
Vyspělá a v devadesátých letech již informovaná společnost se začala bát. K novému trendu přispívaly i filmy o problematice AIDS, do boje se pustily celebrity, neznámější je zřejmě případ zpěváka Freddieho Mercuryho.
Dnes, na počátku nového tisíciletí, kdy ještě stále lék, který by chorobu zcela vyléčil, neexistuje, šíření nemoci postupuje ve dvou zcela odlišných vlnách. První je nekontrolovaný průběh v Africe a Asii.
Druhá probíhá ve vyspělých státech. Zde v posledních letech, a v České republice to platí také, obava z nákazy začíná postupně mizet. Prezervativ vždy a všude už není populární tak jako před deseti lety. Přitom od začátku devadesátých let přibývá v USA každý rok 40 tisíc nakažených. Epidemie se opět šíří mezi mladými.
Lékaři varují: HIV nákaza má stále stigma nemoci homosexuální části společnosti či
narkomanů, ale není tomu tak. V současné době se v Česku 30 procent lidí nakazí heterosexuální cestou.
Pouze pět procent nakažených je z řad narkomanů. Jak říká Marie Staňková, vedoucí lékařka z AIDS centra Fakultní nemocnice na Bulovce v Praze, ubývá také lidí, kteří se nechávají dobrovolně testovat.
Druhá vlna
Jak to, že se obyvatelstvo vyspělých států přestalo nemoci, na kterou již zemřelo dvacet pět miliónů lidí, obávat? Důvodů je několik. Existují nové moderní léky, které sice mají vedlejší účinky a nemoc si může vůči nim získat odolnost, ale lidé nakažení virem HIV díky nim dlouho přežívají.
Například v Česku žije s virem HIV v těle jeden z pacientů dokonce 17 let. To je ale spíše výjimka. Dnes již prostě tolik kamarádů, přátel, partnerů, vrstevníků neumírá v mladém věku na AIDS.
EPIDEMIE VE SVĚTĚ: Na konci roku 2002 se počet lidí žijících na světě s HIV/AIDS dostal až na 42 miliónů. Z toho jsou zhruba tři milióny dětí do 15 let. Celkem již bylo infikována asi 67 miliónů lidí. V roce 2002 se nakazilo 5 miliónů lidí. Denně je to tedy 14 000 lidí. Polovina z nich jsou ženy v plodném věku. |
V některých dalších zemích se zase nepotvrdila varování lékařů o velkém rozšíření nemoci. To mnohé lidi uklidnilo, lékaři se proto obávají další vlny. Ta by se totiž více než mezi homosexuály či narkomany mohla šířit mezi heterosexuály. O to by to mohl být větší problém - nakažení heterosexuálové totiž vždy znamenají nakažené nově narozené děti.
Právě odlišné šíření nemoci AIDS - tedy mezi heterosexuály - vedlo spolu s nedostatkem finančních prostředků, nedostatečnou osvětou a špatnou organizací zdravotnictví k velké epidemii na africkém a asijském kontinentu.
Ještě v lednu 1988 bylo 70 procent známých případů registrováno ve Spojených státech. Nicméně bylo zřejmé, že v Africe a Asii se již epidemie v té době nepozorovaně rozrůstala. Dnes tam žije 95 procent ze všech HIV pozitivních a nemocných AIDS.
Virus tak dvacet let po objevení nejvíce ohrožuje kontinent, z kterého se zřejmě původně začal šířit, když se na člověka přenesl ze šimpanzů. Přenos se uskutečnil asi před 75 lety.
V lidském těle se pak vyvíjel a mutoval. Poslední z hypotéz hovoří o možnosti přenosu z jiných druhů opic. Do jejich těla se podle jednoho z posledních čísel časopisu Science dostal z antilop, které občas konzumují.
Najít viníka již dnes ale nikdo nepovažuje za tolik podstatné, i když, jak ukazuje nedávná epidemie SARS, virů přenesených ze zvířat se lidstvo obávat musí. Najít proti nim zbraň se nedaří a zatím se rozhodně nedá říci, že by se to v blízké budoucnosti povedlo.
SITUACE V ČR: V České republice je k 30. 4. 2003 nakažen virem HIV 618 občanů ČR (490 mužů, 128 žen) z toho 166 má AIDS. Cizinců je nakaženo 186, z toho 5 má AIDS. Dosud v České republice podlehlo této nemoci 100 lidí. Nejvíce nakažených je ve věku 20 až 29 let, nejvyšší počet úmrtí ve věku 30 až 39 let. Optimističtější odhady o skutečném počtu nakaženým virem HIV hovoří o třiaž čtyřikrát větším počtu. Pesimisté až o desetinásobku. |
Markéta Grosmanová, Hospodářské noviny, 3.7.2003