Hodně se hovoří o tom, kolik lékařů chce odejít, kolik jich přibylo nebo svou výpověď stáhlo.
Také jsou tady ale ti, kteří se rozhodli zůstat. Patří mezi ně lékařka příbramské nemocnice Martina Čapková, která je v současné době na mateřské dovolené. Pracuje zde v oboru ortopedie a traumatologie šestým rokem. V tomto oboru by chtěla složit atestaci. Martina Čapková odpověděla Deníku na několik otázek.
Vy jste výpověď nepodala. Znamená to, že jste spokojená se svým ohodnocením?
S tím nelze být spokojená. Výpověď jsme s manželem nepodali pouze proto, že bychom se jako rodina dostali do neřešitelné životní situace. Máme dvě děti a čekáme třetí, tak nejsme momentálně tak flexibilní a s penězi z jedné podpory bychom nevyšli.
Jaký je váš názor na systém vzdělávání, kvůli kterému tak vaši kolegové odcházejí?
Systém vzdělávání se několikrát měnil, za posledních deset let zhruba třikrát. Dříve tady bylo dvoustupňové vzdělávání, které bylo pro mladší lékaře mnohem výhodnější. První atestaci skládali po třech letech a druhou po pěti, šesti, podle způsobilosti.
V současné době je systém vzdělávání pětiletý, a to nemotivuje mladé lékaře. Po dobu těch pěti let pracují za základní mzdu, která je čtrnáct, patnáct tisíc hrubého.
Když jste se dozvěděla o té výzvě, měla jste chuť se přidat?
Měla jsem chuť se do toho aktivně zapojit, ale na mateřské dovolené máte omezené možnosti. Kam bychom se přesouvali s ročním dítětem ? Tu akci ale podporuji duševně, morálně a všem strašně držím palce. Chápu, že v jednotě je síla. Kdyby všichni ortopedi na oddělení dali výpověď, tak se s největší pravděpodobností připojíme s manželem také.
Kdybyste dostala nabídku v zahraničí, váhala byste dlouho?
Určitě ne, a pokud se zdravotnictví v České republice nezmění, výhledově odejdeme do zahraničí také. Těžko v těchto podmínkách zajistíme nějaký slušný životní standard třem dětem. Na druhou stranu se nám nechce z České republiky, máme tu rodiny, přátele, bydlení.
Věříte tomu, že se stane něco zásadního, co by vedlo k uspokojení požadavků odcházejících lékařů?
Vzhledem k tomu, že ta akce byla skvěle uspořádaná a čtyři tisíce lékařů je ohromná síla, šance na změnu tady je. Pokud lékaři prvního března nepřijdou do práce, dotkne se to časem více nebo méně každého pacienta. Když vláda říká, že všichni pacienti budou řádně ošetřeni, tak je to lež. Není možné se zbytkem lékařů lége artis zajistit nonstop služby a není možné se o všechny pacienty postarat v současné kvalitě péče, jakou poskytujeme. Myslím si, že naše kvalita péče u nás je na světové úrovni a nevím, proč by se pacientovi měla úroveň péče snižovat. Nežijeme v Africe, ale v Evropě a platíme si řádně zdravotní pojištění a daně. Akce Děkujeme, odcházíme byla ohlášena od března loňského roku a vláda jí jednoznačně podcenila. Ráda bych řekla, že akce není jen bojem za zvýšení mzdy, ale bojem za reformu zdravotnictví a řádné trestání korupce ve zdravotnictví a zlepšení systému vzdělávání.
Lidé si stěžují na špatný přístup lékařů, na dlouhé čekání a podobně.
Má podle vás tato neutěšená situace vliv na kontakt lékaře s pacientem?
Určitě. Ve výsledku na špatný stav českého zdravotnictví doplácí především pacient. Protože on je ošetřován lékaři porušujícími zákoník práce přesčasovými hodinami, tedy lékaři unavenými a frustrovanými a nejde jen o lékaře, ale o celý zdravotnický personál. I ten je unavený, přepracovaný a nedostatečně zaplacený. Co se týče pacienta, ten je tím posledním článkem. Věřím, že lidé jsou nespokojeni. Už teď je stav lékařů poddimenzovaný. Ani na ortopedii nejsme schopni zajistit hladký běžný provoz.
Pacienti čekají na operace, na ošetření, objednávají se na dva, tři měsíce dopředu, aby mohli jít jen na kontrolu.
Myslíte si, že lékaři své výpovědi stáhnou a půjdou do nejistoty?
Myslím, že pro ně je větší jistota třeba půl roku být na pracovním úřadu, než se v tuto chvíli vzdát. Pro ně je jediná šance táhnout za jeden provaz a ukázat veřejnosti, že nejde jen o peníze, ale o princip. Lékaři nepoukazují jen na nedostatek peněz, ale na celou řadu skutečností. Například v roce 2013 mají skončit dohody o přesčasech, tak si neumím představit, kdo se potom o pacienty bude starat, pokud by se jen tisíc lékařů přesunulo do zahraničí.
Takže svým kolegům držíte palce
Jednoznačně. Velkou sílu má gynekologie, která se zapojila v podstatě celá. Vedení nemocnice hrozí, že zavře celé gynekologické oddělení nebo významně omezí jeho provoz, přijde mi to vůči pacientům a občanům Příbrami, kteří se velkou měrou podíleli na zútulnění novorozeneckého oddělení, nečestné a nezodpovědné. V minulém roce dokončila nemocnice pavilon chirurgických oborů, investice kolem 900 milionů korun, v letošním roce se má proinvestovat dalších 400 milionů. Je určitě pěkné mít novou nemocnici, ale kdybych si měla vybrat, budu raději pracovat ve staré nemocnici v kvalitním kolektivu lékařů, sester a ošetřovatelského personálu, kterých bude dost. Lékaři by pak nemuseli sloužit 900 hodin přesčasů ročně, a ve výsledku by byli všichni spokojenější - zdravotní personál i pacienti.