Lékařka v kroji aneb Tři životy Zdislavy Kasalové

Svět rychle mění svoji tvář, ale poezie a moudrost lidového umění přetrvává. Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.Slova Antoina de Saint-Exupéryho, vepsaná do podtitulku, jsou mottem vysokoškolského folklorního souboru Gaudeamus, který v loňském roce slavil 50. narozeniny. Své o deset let mladší členství v něm oslavila „služebně“ nejstarší tanečnice - MUDr. Zdislava Kasalová. Tanec zaujímá v jejím životě významné místo. Již jako žačka základní školy v Kostelci nad Orlicí se zamilovala do slovenského tan- ce Horehroní, který viděla na představení Státního souboru písní a tanců. Doma si zkoušela kroky a přála si ho také jednou tancovat. Později se na soustředění školních souborů setkala s profesorem lidového tance na AMU Františkem Bonušem, který ji pozval ke konkursu do folklorního souboru při pražské Vysoké škole ekonomické. Přecházela teh- dy do Prahy do maturitního ročníku, a proto to zkusila. Život první Konkurs do Vysokoškolského souboru, tehdy ještě Zdeňka Nejedlého, dělala v roce 1959 a dnes je v něm nejdéle tančící členkou. Během doby se změnil nejen název (v úplnosti zní Gaudeamus, folklorní soubor VŠE Praha): „I v lidovém tanci za těch čtyřicet let došlo k určitému vývoji. Dříve se dělaly tance, kterými se vyjadřoval jen rytmus, trochu jsme kopírovali Státní soubor písní a tanců. V posledních letech se ale snažíme o víc. Používáme sice lidové prvky, lidové melodie, ale chceme jimi vyjádřit i nějakou myšlenku. Velkým přínosem proto p