Aniž se chci zastávat ministerstva zdravotnictví, tvrdím, že léky nezdražilo a nezdražuje, jak píšete vy. Vydává ale vyhlášku o úhradách léčiv zdravotními pojišťovnami. Jinými slovy, určuje, jaký díl z ceny medikamentu zaplatíte vy a jaký pojišťovna. Je pravda, že poté nastává období zmatků, kdy nikdo pořádně neví, jak vysoký doplatek bude.
Někteří výrobci reagují snížením ceny léku, pokud lékaři přestanou jejich přípravek předepisovat. Ti zase hledají plně hrazené alternativy pro své pacienty, ale v přechodném období nemají a nemohou mít přesné informace o výši doplatku.
Viníky nejsou ani lékaři, ani lékárníci, ale systém. Ten Česká lékárnická komora napadá už léta, staví nás do role handlířů a vám bere jakoukoliv jistotu o ceně a úhradě léků. Přes sliby ministryně Součkové, že k těmto změnám bude docházet jen jednou ročně, se tak doposud neděje.
Dále je v článku zmínka o nejméně 20 procent marži lékáren v souvislosti s předepisováním drahých léků. Dvacet procent hrubého zisku je však spíše teoretické maximum, reálně je to 17-18 %, což je po odečtení nákladů asi 5 % před zdaněním.
Navíc to, kolik pacient platí v lékárně, nesouvisí s tím, jak je lék drahý. Několikatisícový přípravek může být bez doplatku a naopak budete platit třeba 45 Kč z ceny léčiva za 50 korun.
Lékárníky nic nenutí vydávat raději léky s doplatkem. Relativně nízký zisk v porovnání s velmi přísnými pravidly je také důvod, proč léky neseženete téměř nikde jinde než v lékárnách.
Ptáte se, proč se „běžné léky“ nedají koupit u benzínových pump. Teoreticky dají, ale pro jejich majitele to není ten správný kšeft. Musí totiž dodržet všechny cenové regulace, stejně jako lékárny, a proškolit alespoň jednoho odpovědného pracovníka.
Prostě na tom nemohou vydělat tak, jako na všem ostatním. Fakt, že pro léčiva chodíte do lékáren ale chrání především vás, protože se vám věnuje pouze a jen odborný personál. Nechtěla bych, aby mě operoval řezník, abych maso kupovala v zelenině, rajčata v lékárně a léky v drogerii.
Právem se rozčilujete nad krachem zdravotních pojišťoven v 90. letech, ale nezaplatili jste je vy, pacienti. Dluhy zůstaly lékárnám, kterým nikdo vydané léky neproplatil.
Dodnes má řada kolegů neuhrazené pohledávky (patřím mezi ně i já), které budou muset nakonec ještě zdanit. Tehdy jsme poskytovali léčiva i klientům krachujících pojišťoven, byť jsme tušili, že je spíše darujeme.
Lékárníci nejsou vaši nepřátelé, jsou součástí stejného systému jako všichni ostatní a s vámi, pacienty, máme společného víc, než si myslíte.
Právo
Leona Štěpková - autorka je viceprezidentkou České lékárnické komory