Jedním z hlavních poselství paní Boiron byl apel na komunikaci mezi lékařem a lékárníkem a vyzdvihla také význam jejich partnerství. „Lékárny by se neměly měnit v supermarkety – lékárník by měl být spíše rodinným poradcem než jen pouhým výdejcem léků, měl by mít s pacientem bližší kontakt. Každý klient, který přichází do lékárny, by se pro nás měl stát přítelem, kterého jsme dlouho neviděli, ne jen otevřenou peněženkou,“ myslí si Michele Boiron. Pozitivním trendem podle ní je, že v lékárnách vznikají oddělené prostory pro konzultace s pacientem.
Najít rovnováhu mezi metodami léčby
Michele Boiron působí v oblasti lékárenství od roku 1968, kdy po ukončení studia farmacie nastoupila do rodinné lékárny. Později koupila malou lékárnu v Lyonu, v níž začala nabízet homeopatika, a v průběhu osmi let několikanásobně zvýšila roční obrat. Jejím cílem vždy bylo propojovat homeopatickou léčbu s klasickou (alopatickou) medicínou. To zprvu nebylo jednoduché – lékárny totiž nabízely většinou buď alopatické léky, nebo naopak ty homeopatické. Ve svém úsilí kombinovat oba přístupy pokračovala paní Boiron i po návratu do rodinného podniku a jak sama uvádí: „K velkému zděšení svého dědečka, který zastával čistě homeopatický přístup.“ V roce 2005 lékárnu prodala s cílem odejít do důchodu, její zájem o homeopatii a potřeba dělit se o získané zkušenosti s ostatními však vedly k tomu, že se z ní stala světoběžnice a propagátorka homeopatické léčby. Každý měsíc proto navštíví nejméně jednu zemi. Stala se rovněž spoluautorkou knihy Homeopatie v lékárenské praxi, která byla přeložena do 14 světových jazyků.
Pro děti, seniory i onkologické pacienty
„Homeopatii považuji za nedílnou součást medicíny,“ zdůrazňuje Michele Boiron a dodává: „Je však třeba si uvědomit, že homeopatie není zázračná, je to léčba, která funguje na určitá onemocnění.“ Homeopatické léky jsou dnes ve Francii běžně dostupné v lékárnách. Široké spektrum homeopatik je určeno na rozmanité akutní problémy i samoléčbu a ve vyšších potencích pomáhají léčit chronická onemocnění. Zde je však nezbytná konzultace se zkušeným lékařem-homeopatem. Jejich výhodou je bezpečnost a absence nežádoucích účinků. Z tohoto důvodu jsou častými zájemci o homeopatickou léčbu maminky s malými dětmi. „Velkou výzvou pro budoucnost homeopatie je léčba seniorů. Homeopatika se zde mohou úspěšně využít v léčbě smutku či deprese v souvislosti s koncem života, dále k prevenci a léčbě komplikací řady chorobných stavů, uplatňují se v léčbě úrazů nebo bolesti, zmírňují vedlejší účinky onkologické terapie,“ vyjmenovává výhody paní Boiron.
Podle francouzských průzkumů požaduje 60 procent pacientů s onkologickým onemocněním, kteří trpí vedlejšími účinky chemoterapie, komplementární léčbu, kam patří i homeopatie. Někteří francouzští onkologové proto spolupracují s homeopaty a odesílají k nim své pacienty. Velká observační studie EPI3, jíž se účastnilo 8000 pacientů a 900 lékařů (výsledky byly publikovány v loňském roce), ukázala, že homeopatická léčba je ve sledovaných indikacích (muskuloskeletální bolesti, anxiodepresivní symptomy/poruchy
spánku a infekční respirační onemocnění) stejně účinná jako léčba alopatická. Dále se zjistilo, že u pacientů užívajících homeopatika vedla léčba k redukci léků s potenciálními nežádoucími účinky. Pacienti,
kteří užívali homeopatické léky, užívali zároveň méně léků s nežádoucími účinky, téměř o polovinu méně antibiotik a nesteroidních antiflogistik a o 70 procent méně antidepresiv.
Homeopatické léky užívá 300 milionů lidí na celém světě. Přestože homeopatie zaujímá jen jedno procento světového farmaceutického trhu, její obliba neustále vzrůstá. Podle paní Boiron je důležité vzdělávat v této oblasti lékaře, lékárníky a sestry. „V mnoha zemích nastává obrat ke zdravému životnímu stylu. Lidé se stále více zabývají svou integritou a zdravím, chtějí se dobře stravovat, léčit bezpečně a bez vedlejších účinků své děti. Homeopatie zde má své uplatnění, jen je třeba, aby se o ní lidé dozvěděli,“ uzavírá Michele Boiron.
**
Dva principy Homeopatická metoda je založena na principu ředění (potenciace) účinných látek a na principu podobnosti. Princip ředění pochází od zakladatele Samuela Hahnemanna (*1755), který na základě studia tehdejších vědeckých děl dospěl k závěru, že mnohé užívané látky (například odvar z rostlin, jako jsou rulík a durman) jsou v původní podobě toxické, ale pokud se použijí v malém množství, mají léčebný účinek. Princip podobnosti neboli léčba „stejného stejným“ pak znamená, že se daným homeopatikem léčí takové symptomy, jaké vyvolává tato látka v původním, neředěném stavu. Příkladem může být Apis melifica vyrobený ze včely, který působí proti pálivým a svědivým otokům různé etiologie připomínající včelí bodnutí.
Michele Boiron při setkání s novináři v Praze