Léky na srdeční onemocnění, dýchací obtíže, nervové poruchy, diabetes i snížení srážlivosti krve – to všechno jsou kategorie preparátů, pro které si pacienti běžně chodí do lékáren a u kterých reexporty způsobují výpadky. Jejich dostatek či nedostatek zásadně ovlivňuje kvalitu života, přesto sehnat je někdy není snadné, jindy je to zcela nemožné. „Kdybychom chtěli sestavit seznam takových léků, byl by poměrně dlouhý,“ podotýká předseda představenstva APLS Ing. Daniel Horák a dodává: „Když naši lékárníci vidí na receptu názvy přípravků jako Micardis, Seretide, Lyrica, Clexane nebo Fraxiparine – a tím výčet zdaleka nekončí –, čelí často situaci, která je jim krajně nepříjemná. Nezřídka znamená, že musejí pacientovi říct: ‚Nemáme.‘“
Ve skutečně zoufalé situaci se v takové chvíli ocitá pacient. S trochou štěstí sežene potřebný preparát v jiné tuzemské lékárně, ale někdy ani to ne, protože lék určený českým pacientům užívají pacienti v zahraničí. Reexporty vedou k absurdním situacím, kdy léku, který v jedné zemi kriticky chybí, v jiné zemi prochází exspirace, protože je tam v nadzásobě. Ale cenový rozdíl přesto motivuje k vývozu. „Lékárna je místo, kde musí pacient nepříznivou zprávu vyslechnout, a kde dá proto občas průchod svým pochopitelným emocím,“ poznamenává Daniel Horák, „a o to víc nám vadí, že navrhované změny zákona lékárny jako subjekt naprosto ignorují, ale především jdou proti zájmům pacientů.“ Podle Horáka, který zároveň řídí i největší republikovou síť lékáren Dr. Max, musejí lékárníci čelit i obviněním, že se na reexportu sami podílejí.
„To je nesmysl,“ komentuje to ředitel Horák. „Přinejmenším za svou síť opakovaně deklarujeme nulovou toleranci k reexportům, žádná naše lékárna ani nežádala o distribuční oprávnění, které by vývoz umožnilo.“
Na Slovensku přímo do lékárny
Šéf APLS v této souvislosti poukazuje na právní úpravu omezující reexport léků, která je v těchto dnech projednávána na Slovensku a měla by začít platit od Nového roku. Podle ní by reexportovat jakýkoli přípravek hrazený z veřejného zdravotního pojištění směl jen výrobce a distributor by mohl dodávat pouze lékárnám. „Tam je patrný zájem na tom, aby se lék dostal až k pacientovi, kritizované dva pozměňovací návrhy pánů Běhounka a Vyzuly k novele českého zákona nic takového neobsahují – z nich má člověk spíše pocit, že si pacienti pro léky chodí k distributorovi, a ne do lékárny,“ poznamenává Horák. Chybějící garance, že se lék dostane do lékáren, je z hlediska APLS naprosto zásadním důvodem k odmítnutí navrhovaných změn. Lékárenské sítě ale kritizují i další důsledky pozměňovacích návrhů: další snížení příjmů pro lékárny při rostoucích nárocích na kvalitu lékárenské péče, nerovný přístup k léčivým přípravkům či zablokování vstupu nových přípravků na český trh.