Když se do Fakultní nemocnice Ostrava, kterou tehdy řídil nynější ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD), pořídil v roce 2010 nový ozařovací přístroj CyberKnife, byl kolem toho poprask. Lékaři ukázali novinářům technologický výstřelek se zkroušenými tvářemi, protože se nemocnice nemohla dohodnout se zdravotními pojišťovnami na částkách, které za péči budou platit. Léčba jednoho pacienta na přístroji přitom vyjde na statisíce. Pod mediálním tlakem Všeobecná zdravotní pojišťovna rychle ustoupila a s nemocnicí se dohodla.
V českém zdravotnictví jsou takové postupy léty prověřené. Nemocnice sežene peníze (obvykle dotace od zřizovatele - státu nebo kraje) na nákup přístroje, který zvýší její prestiž. Třeba operačního robota. Nebo magnetickou rezonanci. Zdánlivě všichni jsou spokojeni. Lékaři milují nové přístroje. Pacienti mají radost, že se o ně nemocnice v jejich městě dobře postará. Příslušní politici a úředníci se nechají vyfotit při stříhání pásky.
Jestli léčbu pojišťovny budou, nebo nebudou hradit, případně pro jaké diagnózy a v jakém počtu, to se obvykle řeší, až když jsou dotace utraceny a pásky přestřiženy. Když pojišťovny nepřislíbí ihned dostatečně vysoké platby pro neomezený počet pacientů, dostávají se ve špatném světle do titulků bulvárních i seriózních médií. Bez ohledu na efektivitu. Výsledkem je nerovnoměrně a nerozumně rozmístěná technika.
Předražené ležáky
Ve funkci ministra zdravotnictví teď chce Němeček bojovat proti nekoordinovaným nákupům drahé techniky, která zdravotnictví prodražuje. Zavádí přístrojovou komisi. Zasednou v ní kromě úředníků z ministerstva zdravotnictví také lidé ze zdravotních pojišťoven, zástupci poskytovatelů, lékaři z odborných společností a zástupci České lékařské komory. Zájem o účast v komisi mají i lékařští odboráři. Budou posuzovat, u kterých nových drahých přístrojů budou zdravotní pojišťovny hradit provoz a jak. Cílem není brzdění medicínských novinek, ale efektivní využívání techniky.
Zřízení přístrojové komise avizoval Němeček na minulý týden. Přípravy vrcholí, zpoždění prý nebude delší než několik dní. Zatím ministr týdeníku Euro prozradil, že komise bude posuzovat nákladné přístroje s pořizovací cenou vyšší než zhruba tři miliony korun. Zbytečné přístroje, které provádějí péči dráž bez jasného přínosu, jsou spolu s předraženými nákupy ze strany zdravotníků jedním z nejkritizovanějších neduhů systému.
„Stávající stav je tristní. Nakupovaly se přístroje, které se ani nevybalí z krabic. Nakupovaly se přístroje do nemocnic, které nemají dostatečné personální vybavení, takže není, kdo by výsledky vyšetření na přístroji kvalitně posoudil. Chybí návaznost. Nakupovaly se vyšetřovací přístroje do nemocnic, ve kterých chybí vybavení na následné lékařské zákroky. Tak se penězi plýtvá a výsledek je, že není na odpovídající platy zdravotníků,“ uvedl prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Němeček zřízením přístrojové komise vychází vstříc jasné poptávce, že se s tím musí „něco“ udělat. Navíc bude tento krok pro Němečka argumentem, až se ho zase bude ministr financí Andrej Babiš ptát, co udělal pro zprůhlednění zdravotnictví. Němeček není prvním ministrem, který si všiml, jak se péče kvůli novým přístrojům nekontrolovaně prodražuje.
Kámen úrazu
„Soukromá nemocnice si koupí operačního robota a co jí do toho může ministerstvo nebo nějaká komise mluvit. Nakonec z pojišťovny nějakým způsobem peníze dostane. Právo ministra nebo přístrojové komise zasáhnout se musí dostat do zákona,“ zdůrazňoval před několika lety tehdejší ministr Leoš Heger (TOP 09), když také přístrojovou komisi zvažoval. V tom je slabé místo Němečkovy komise.
Bude jen poradním orgánem ministerstva.
„Vzhledem k tomu, že rozhodnutí komise budou zveřejňována, bude existovat nezanedbatelný tlak na zainteresované subjekty, aby se rozhodnutím komise řídily,“ uvádí mluvčí ministra zdravotnictví Jan Štoll.
Další kritická neznámá jsou kritéria, podle kterých budou členové komise o technice rozhodovat. „Přesná kritéria k posuzování vypracují členové komise na svých prvních zasedáních. Obecně však bude hodnocení probíhat na základě kritérií obvyklých v zahraničí u HTA procesu,“ uvedl Štoll. Komise prý „v jisté formě“ využije výsledky projektu, který na ministerstvu běžel v předchozích letech a rozhodování o úhradách novinek z veřejného zdravotního pojištění měl řešit komplexně s použitím odborné ekonomické metody HTA (health technology assessment).
Julínkova stopka
Rozhodnutí o tom, o kolik je ta která medicínská novinka přínosnější než dosavadní postupy, totiž jde udělat suchým profesionálním výpočtem. V Česku jsou odborníci, kteří takové výpočty provádět umějí. V Evropě síť agentur s relevantními daty. A na ministerstvu hotový projekt, jak jednotlivé nové technologie hodnotit. Metoda funguje stejně dobře na výpočet ceny výkonu prováděného novým přístrojem jako třeba na rozhodování, jestli platit z pojištění nové očkování.
„Pilotní projekt skončil ve fázi, kdy ministerstvo převzalo kompletní sadu dokumentů, na základě kterých by se technologie hodnotily a posuzovaly, zároveň bylo hotové pilotní testování na čtyřech technologiích. Zbývalo jen začlenit HTA do legislativy, to se vzhledem k turbulencím na politické scéně nestalo,“ říká Pavel Vepřek, který měl na ministerstvu projekt HTA na starost.
Otázkou je, nakolik bude přístrojová komise hledat inspiraci u odborníků na HTA a nakolik v minulosti. Přístrojová komise už fungovala od roku 1996 do roku 2006 jako poradní orgán ministerstva zdravotnictví a Všeobecné zdravotní pojišťovny, trpěla ale všemi myslitelnými neduhy. Nebyla nijak zakotvena v zákonech, její doporučení nebyla závazná, kritéria rozhodování o tom, kdo si může pořídit jaký přístroj, nebyla jasná.
Výjimkou nebyla praxe, kdy nemocnice přístroj, který spadal pod kompetenci přístrojové komise, nejdříve koupila a pak vyvíjela tlak na členy komise, aby ho schválili. V roce 2006 přístrojovou komisi zrušil tehdejší ministr Tomáš Julínek (ODS) s vizí, že samy zdravotní pojišťovny budou nejlépe rozhodovat, kterou techniku nasmlouvají, a kterou ne. Ta se ale nenaplnila.