Počátkem devadesátých let bylo dvacet tisíc ambulancí, loni o osm tisíc více. Služby nabízí téměř dva tisíce lékáren, rovněž o třetinu více než na počátku transformace.
Loni se hovořilo o dosud nejhlubší zdravotnické krizi. Finanční problémy ale nebyly tak velké, aby zkrachovalo byť jediné ze zdravotnických zařízení. Právě naopak - několik desítek lékáren i ordinací přibylo i v krizovém roce.
Důvodem je zpoždění
Lékařům vadí, že dostávají peníze až dva měsíce poté, co pacienta ošetří. „Podle uzavřených smluv bychom měli mít zaplaceno do dvaceti dnů,“ říká prezident České stomatologické komory a mluvčí nespokojených lékařů Jiří Pekárek. „Jenže VZP nám platí až po padesáti dnech.“
Proti pojišťovnám se ale zdravotníci nebouří. I ony jsou prý obětí systému, který se dosud zdráhá změnit vláda Vladimíra Špidly.
V patnáctitisícovém Šternberku u Olomouce dnes funguje šest lékáren. Podle majitelky jedné z nich Evy Doležalové v těžkých dobách přežívají díky vzájemné podpoře. „Máme štěstí, že můžeme vydělávat volným prodejem. Z léků na recepty bychom se neuživili,“ říká. V loňském roce ovšem měly lékárny z volného prodeje jen pětinu zisku.
Ve 170tisícové Plzni funguje 43 lékáren. Jedna na čtyři tisíce lidí, tedy dvakrát tolik než ve Šternberku. O jejich přebytku se hovoří už i na krajské radě. „Je to lepší poměr než v Itálii, kde je lékárna na pět tisíc obyvatel,“ říká Jaroslav Kadlec, radní odpovědný za zdravotnictví.
Rychlý vzestup lékáren přiblížil hustotu jejich sítě poměrům v západní Evropě, podobné to je také u stomatologů. V počtech ambulantních lékařů Česko dokonce Evropu už předčí. Má jich dvakrát víc než Nizozemsko či Polsko a je na tom lépe než bohaté severské státy.
Co je však podstatné: výdaje v ordinacích a lékárnách rostou dvakrát rychleji než ekonomika.
Reformu místo úspor
Zástupci lékařů, stomatologů i lékárníků ale tvrdí, že to je zdravý trend: „Ambulantní péče je levnější než péče v nemocnicích a pacient k ní má blíž,“ vysvětluje prezident Pekárek. Problém je podle něj v tom, že vláda neomezuje provoz v nemocnicích, které dosud pohltí dvakrát víc dotací než ordinace.
Novou lékárnu ani ambulanci nemůže založit nikdo, komu nedají smlouvu zdravotní pojišťovny. Ty se ale nebrání a smlouvy uzavírají. Výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček dokonce připouští, že počet ordinací a lékáren vůbec nikdo nereguluje. Část pojišťoven sice nemusí s novými ordinacemi uzavřít smlouvu, konkurenční ústav tak obvykle učiní, aby ostatním přetáhl pojištěnce.
Mluvčí VZP Jiří Suttner naopak tvrdí, že největší pojišťovna počet ambulancí regulovat umí. „V některých regionech dosud nejsou některé služby dostupné nebo dostatečně kvalitní,“ vysvětluje však Suttner fakt, proč dosud počet lékařů roste.
Zástupci pojišťoven sdílejí s protestujícími lékaři názor, že je marné šetřit statisíce na jednotlivých ordinacích, když vláda dává špatně hospodařícím nemocnicím miliardy.
Namísto úspor proto doporučují pojišťovny stejně jako lékaři hlubokou změnu systému. „Zdravotnictví je v krizi a je třeba něco dělat,“ připomíná prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Hospodářské noviny, Petr Holub, Aleš Vojíř, 6.1. 2004