Sama jsem před lety byla zaměstnána v jedné krajské nemocnici, kde pod tehdejším ředitelem rovněž docházelo k postupnému exodu těch nejzkušenějších lékařů a sester.
Na interním oddělení, kde jsem v té době pracovala, to nakonec došlo tak daleko, že na každé ze čtyř stanic zůstali prakticky pouze čtyři lékaři v roli vedoucích lékařů stanic, velících ovšem pouze sami sobě.
Já jsem byla jedním z nich. S plnou odpovědností za 24 pacientů na lůžkách, současně s povinnostmi na ambulanci, konziliární činností a službami přes 100 hodin měsíčně. Myslím, že to všichni znáte.
Dlouhodobý stres, únava a vyčerpání poznamenaly naše životy a vykonaly na naší psychice své. Po sloučení dvou nemocnic ve městě – tehdejší okresní a krajské – se situace stala naprosto nezvladatelnou. V tu chvíli jsme si uvědomili, že veškerá odpovědnost za léčbu nemocných padá na naši hlavu, a že jsme takříkajíc jednou nohou v kriminálu.
Žádali jsme opakovaně primáře oddělení, aby problémy začal řešit. Ten ale neměl v úmyslu na sebe nějak nepatřičně upozorňovat. Jako bývalý člen KSČ se obával o svůj primářský post a snažil se řediteli nemocnice vyhovět za každou cenu. I za tu, že maskoval vzniklá pochybení. Začala se pozměňovat dokumentace v případech, kdy hrozilo provalení průšvihu…
Viděli jsme, že přes primáře nic nevyřešíme, tak jsme se obrátili s prosbou o pomoc na ředitele nemocnice. Koneckonců, byl to náš bývalý kolega z oddělení, všechny nás dobře znal a jako s kolegou nikdo z nás - dalších „vzbouřených“ lékařů s ním neměl žádný osobní problém. Jeho reakce nám byla tehdy nepochopitelná.
Když dnes sleduji reakce pana ministra Hegera na akci „D-O“, bylo to úplně přesně totéž. Střídavě vydírání, prosby a zastrašování, řeči o loajalitě a odpovědnosti, následně veřejný pranýř, označování za neslušné, lemply, vyvrhele … Přes to všechno jsme se my, čtyři nedali zastrašit, drželi jsme spolu a svoje slova jsme přes veškerý nátlak neodvolali.
Zajímá vás konec toho příběhu? Bylo by to ještě na dlouhé vyprávění, ale souhrnem: českobudějovická nemocnice dodnes funguje a lékaři zde prý mají jedny z nejvyšších platů v nemocnicích v republice.
A co se týče mne a pana ředitele, já mám dnes svoji soukromou lékařskou praxi. A pan ředitel? Ten už je řadu let nebožtíkem.