Přijdete si do lékárny s receptem na své pravidelné léky – a zjistíte, že máte smůlu. Nejsou na skladě a v nejbližší době ani nebudou.
Taková situace se mohla stát nejednomu pacientovi, který zavítal do některé z šestnácti lékáren řetězce, který působí v Plzeňském a Jihočeském kraji. Za to, že odmítal podat informace o vydaných lécích, mu Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) udělil dvousettisícovou pokutu. Tento řetězec ovšem není jediný. S lékárnami, které odmítají tyto údaje vydávat, SÚKL postupně zahajuje správní řízení. A pokut má přibývat. Včem je problém?
Pokuta neodpovídá
Mnohem výdělečnější je totiž vozit léky do zahraničí, kde stojí i několikanásobně více. A distributoři je nakupují z lékáren, což se podle SÚKL nesmí. Jedná se třeba o přípravky na vysoký krevní tlak nebo na lepší usínání.
„Rozsah sankce, která je do jednoho milionu korun, nemusí odpovídat zisku, na který si delikvent může přijít. Celkový objem tohoto obchodu se odhadem pohybuje v řádech miliard korun,“ říká ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Martin Beneš.
Kde je zakopaný pes? „Péče poskytovaná prostřednictvím řetězců se zaměřuje více na zisk, zatímco když je lékárna provozována lékárníkem, který pracuje v jedné vlastní lékárně, orientuje se více na poskytnutí zdravotní péče pacientům,“ míní šéf České lékárnické komory Stanislav Havlíček.
Zisk z vývozu ale hraje hlavní roli. „V cenách jsou řádové rozdíly. Co tady koupíte v přepočtu za jedno euro, v Německu je za tři, čtyři i deset euro v závislosti na léku,“ podotýká Marek Hampel, předseda Grémia majitelů lékáren. Léky se přitom podle něj vyvážejí nejvíce do Německa a Rakouska, končit však mohou i třeba v Rumunsku či Bulharsku.
Nízké ceny? Hrozí i konec dodávek
Od roku 2008 se však podle Hampela nezřídka stává, že některé léky je těžké sehnat, aniž by přitom docházelo k nelegální činnosti.
Distributorům, kteří na rozdíl od lékáren mají povolení prodávat přípravky do zahraničí, se totiž vyplatí u nás levně léky nakoupit ve velkém a následně vyvézt.
Když pak některá lékárna vyprodá svoje zásoby, má smůlu – musí počkat na další zásoby třeba 14 dní. A to může být pro pacienta, který bere medikaci pravidelně, velice nepříjemné.
„Je to velký problém postihující celou Evropu. Někdy se dokonce stane, že výrobce přestane zcela dodávat do některé země, protože jsou tam ceny léků tak nízké, že se mu to nevyplatí,“ vysvětluje Havlíček.
A přesně toto by do budoucna mohlo hrozit i Česku. Lékové aukce, které zavádí ministerstvo zdravotnictví, totiž ceny léčiv u nás ještě srazí.
„Když v Holandsku zavedli aukční systém, jejich léky se objevily ve Velké Británii či Německu. Pokud nebude centrální evidencí hlídáno, co se přesně komu vydává, nebudeme mít jistotu, že se léky dostanou k našim pacientům,“ říká Marek Hampel.
S důležitostí centrálního úložiště však všichni lékárníci rozhodně nesouhlasí.
„Není důležité centrálně evidovat to, co se z lékárny dostává mezi pacienty, ale zabezpečit, aby se do lékáren dostávaly pouze léky, které jsou prokazatelně pravé a mají dohledatelný původ. To je evropský trend v elektronizaci,“ dodává Stanislav Havlíček.
I podle SÚKL jsou totiž nelegální a padělané léky jedním z hlavních problémů, s nimiž se Evropský trh s léčivy potýká.