Farmaceutický průmysl stejně jako kterékoliv jiné odvětví se řídí zákony tržní ekonomiky, a v nich opravdu příliš místa pro sentiment není. Dobrý úvod do problematiky pochopení rozdílu mezi pojmy charita a ekonomický hazard poskytuje například aktuální vydání formuláře daňového přiznání a poučení k němu (kapitola daňově odečitatelné položky).
Podobné principy, snad jen v průhlednější podobě, platí ve většině civilizovaných zemí a pro všechna průmyslová odvětví bez výjimky. Výrobci nových léčiv, kteří vložili nesmírné úsilí a prostředky do vývoje léčby AIDS, nemohou nést vinu za to, že se tyto léky nedostanou ke všem, kdo je potřebují.
Pokud bychom přistoupili na tento typ argumentace, pak bychom měli na „tapetu“ vzít mnohé další průmyslové obory, namátkou potravinářský průmysl, protože nedodává cenově dostupné potraviny do zemí, kde panuje hlad, který zabíjí zcela jistě více lidí, jen snad jaksi mediálně nenápadněji.
Řešení problému AIDS v afrických zemích nelze jednoduše svalit na ramena farmaceutických firem. I kdyby firmy chtěly posílat do postižených zemí léky proti AIDS zadarmo, není záruka, že se tyto léky opravdu dostanou k těm, kdo je potřebují.
Naopak je velmi pravděpodobné, že by léky, tak jako dary z mnoha obdobných akcí v minulosti, skončily v rukou překupníků nebo někde na smetišti. Uvedené konstatování nemá za cíl bagatelizovat úsilí mnoha charitativních organizací, jež se snaží napomoci zlepšit životní podmínky obyvatel rozvojových zemí, jenže je nutné vidět jejich omezený dosah.
Pokud se nezmění celková hospodářská i politická situace v Africe, takové úsilí zůstane vždy jen tím, čím je dnes - kapkou v moři bídy a zoufalství.
Prvním krokem k tomu, aby léčba AIDS mohla být dostupná a úspěšná pro široké vrstvy populace v postižených zemích, je splnění podmínek pro nás samozřejmých, ale pro řadu zemí daleko za obzorem jejich dnešních možností. K nim patří funkční systém zdravotní péče, zavedená distribuční a lékárenská síť, ale také třeba možnost přístupu k informacím.
Je nutné zlomit celou řadu předsudků. Ještě vloni čelní jihoafričtí představitelé otevřeně tvrdili, že za AIDS nemohou nějaké viry, ale chudoba. Problém AIDS v afrických zemích nelze v současnosti řešit jinak než na základě široké spolupráce mezi vládami vyspělých i rozvojových zemí, mezinárodními organizacemi a samozřejmě výzkumně orientovanými farmaceutickými výrobci.
Pavol Mazan, Mezinárodní asociace farmaceutických společností
Týden, 2.04.2001