Je ministr zdravotnictví Leoš Heger lhář, jak mu spílají odboráři? Jsou to ostrá slova, ale dá se to tak říct. Dal slib (10 %), který ex post zredukoval (6,25 %), a ani redukovanou verzi nedokáže dodržet. Jednoduše proto, že to nejde. To od něj věru není pěkné.
Ale je třeba dodat (a odboráři na to podezřele ochotně zapomínají), že v tom není sám. Úplně stejným lhářem (podržíme-li si odborářský slovník) jako Leoš Heger je předseda Asociace krajů ČR Michal Hašek, potažmo všichni hejtmani, kteří se jím nechali při vyjednávání memoranda zastupovat.
Právě na nich jako zřizovatelích leží odpovědnost za zvýšení mezd v krajských nemocnicích, ke kterému nedošlo. Nutno dodat, že v nemocnicích, na něž má páky Heger, platy většinou – i když zřejmě ne všude – stouply. Krajské nemocnice se na lékaře s jednou jedinou zachycenou výjimkou vykašlaly úplně.
Hory doly, sliby chyby
Hašek má proti Hegerovi tu výhodu, že není pod memorandem přímo podepsán, takže má mnohem lepší manévrovací prostor. Ale neuškodí vrátit se v čase o rok zpátky. Hašek se na jednáních o memorandu velmi ochotně zviditelňoval a horem dolem sliboval součinnost při jeho naplňování. Když byla dohoda podepsána, neopomněl vyzdvihnout vlastní zásluhy: „Asociace krajů České republiky a všichni hejtmani stáli vždy na straně dohody ministra zdravotnictví Leoše Hegera a lékařů.
Po celou dobu vyjednávání to byla AKČR, kdo se nemalou měrou podílel na moderování diskuse mezi oběma stranami, a hejtmani významným způsobem přispěli k vyřešení a zažehnání krize v českém zdravotnictví. Stejně odpovědně a poctivě nyní kraje postupují v naplňování dohody na úrovni krajských nemocnic,“ kasal se týden po podpisu memoranda Hašek v tiskové zprávě.
V jejím závěru pak vyzývá „k naplnění memoranda, na jehož vytvoření a uvedení do života jsme s panem Engelem spolupracovali“. Také v den podpisu memoranda se Hašek cpal před mikrofony a kamery a mimo jiné prohlásil, že je „připraven osobně garantovat jeho naplnění v krajských nemocnicích“.
O patro níž
Panta rhei. Když dnes Heger vyzve hejtmany, aby zatlačili na šéfy krajských nemocnic kvůli zvýšení lékařských platů, dostane se mu odpovědi, že to byl jeho slib, a tedy na něj má nejdřív poslat peníze. Co je ale ještě smutnější, odboráři na tuto argumentaci hejtmanů nepochopitelně slyší.
Věcnou debatu uvedou do patové situace tím, že v reakci na analýzu ministerstva, podle níž úhradová vyhláška dodala do nemocnic dostatek peněz na vyšší platy, předloží vlastní analýzu, která tvrdí pravý opak. A dožadují se analýzy třetí. Ano, ohýbat data ve svůj prospěch umí ministerstvo i odboráři. Budou-li se předhánět v tom, kdo to umí lépe, nepovede to nikam.
Přitom by stačilo, kdyby se odboráři vrátili o patro níž. A místo aby ruku v ruce s hejtmany a řediteli nemocnic útočili na brány ministerstva, vrátili boj o platy tam, kam patří – k managementům (které nemají žádnou motivaci zvyšovat platy, protože na ně netlačí ani odbory, ani zřizovatelé) a ke zřizovatelům (tedy především hejtmanům, kteří se pro naplnění memoranda mohou skutečně přetrhnout).
Proč odbory vyjednávání na těchto úrovních tak hanebně zanedbaly a hned se vrhly na Palackého náměstí? Proč ředitelům a hejtmanům tak ochotně uvěřily, že nemají ani vindru nazbyt, ale Hegerovi totéž nevěří? Zdá se jim, že kraje hospodaří efektivně, úsporně, bez předražených zakázek? A všechny krajské a soukromé nemocnice běží jako dobře promazané stroje bez rezerv? To snad ne.