Dlouholetý šéf královéhradecké nemocnice, která pod jeho vedením vždy hospodařila vyrovnaně, se nijak netají, že chce nalézat shodná stanoviska jak s opoziční ČSSD, tak s donedávna přehlíženou Českou lékařskou komorou. Zároveň varuje, že kvůli nedostatku peněz ve zdravotnictví mohou přijít nepopulární kroky.
E15: Chystáte se snižovat platové tarify pracovníkům ve zdravotnictví. To znamená hlavně ve fakultních čili státních nemocnicích. Už víte o kolik?
Stále se o tom diskutuje, vláda ještě nerozhodla o konkrétních číslech. Nutno říci, že lékaři, sestry a další personál nedostávají jen tarifní mzdy. Třeba u lékařů tvoří tarif 50 procent jejich příjmu, osobní ohodnocení představuje 20 až 25 procent a stejnou částku ještě dostávají za přesčasové hodiny. U sester je nadtarifní složka zhruba 15 až 20 procent. Jinak řečeno, zdravotnická zařízení je neodměňují podle tabulek, ale podle svých ekonomických možností. V současnosti jsou na tom nejlépe právě fakultní nemocnice, kde se poskytuje technologicky nejnáročnější péče. Zároveň platí, že výsledné platy jsou dohodnuty po tvrdých bojích s odboráři či s Lékařským odborovým klubem a jsou součástí kolektivních smluv.
E15: Pokud tedy budou nemocnice hospodařit stejně jako doposud, měly by zdravotníkům snížení tarifů dorovnat?
Snížení tarifů by platy příliš ovlivnit nemělo, zaměstnanci si to vynutí. Ze strany vlády platí, že odměňování by mělo být diferencovanější, což se ale nelíbí odborům. I když se mohou objevit lokální problémy, určitě ne- očekávám velké otřesy v celém zdravotnictví.
E15: Jaké varianty snížení bude vláda posuzovat?
Buď bude zvolen systém bez platových stupňů, chcete-li časových přírůstků k platu. V takovém případě by se snížení týkalo celé tabulky a bylo by desetiprocentní. Pokud by se srovnala ona časová řada, vydělali by na tom mladší pracovníci, to znamená i začínající lékaři. Druhou možností je diferencované odměňování.
E15: Jak na jaře upozornila Česká lékařská komora, řada mladých lékařů odchází kvůli nízkým výdělkům do zahraničí. O kolik by si polepšili například čerství absolventi lékařských fakult?
V současnosti mají při nástupu do zdravotnického zařízení okolo 18 tisíc korun. Jistě by bylo ideální, kdyby se dostali alespoň na 20 tisíc. Jsou to ale velmi hrubé odhady. Systém veřejného zdravotního pojištění není vázán na státní rozpočet, takže není možné jako u úředníků škrtnout deset procent. Bude záležet na výběru pojistného. Tam se ale příští rok čeká desetimiliardový deficit. A také na hospodaření nemocnic.
E15: Ve volebním programu TOP 09 se píše: Výdaje na zdravotní péči budou i nadále významně regulovány. Není však možné, aby veškerá tíže regulačních opatření byla jako dosud přenášena na úkor mezd lékařů, sester a ostatních zdravotnických pracovníků. Jak to tedy bude s poplatky?
Pracovně jsme je rozdělili na tři kategorie. Ty nejvíce iritující se platí v lékárnách. V programovém prohlášení vlády sice je, že se poplatek za položku na receptu změní na poplatek za jeden recept. Třicetikorunový poplatek za položku je ale velmi složitě zakomponován do cenotvorby léků - část je DPH, část zůstane lékárně. My tedy nejprve musíme vymyslet nový systém cenotvorby. Pokud se nová legislativa podaří předložit sněmovně v příštím roce, bude to velký úspěch. Potýkáme se s řadou správních řízení s farmaceutickými firmami, kterými se jednotlivé léky kategorizují a zařazují do úhradových mechanizmů. Odhaduji, že tento poplatek se bude měnit jako poslední.
E15: Co třicetikorunový poplatek za návštěvu lékaře a trojnásobně vyšší za ošetření na pohotovosti?
My si myslíme, že by se mohlo platit více. Pacienti často chodí ke specialistovi, aniž by navštívil praktického lékaře. Dovedu si představit, že za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře by se platilo 200 korun. Léčba u specialisty je totiž výrazně nákladnější. Ale je to pouze pracovní verze. Bylo by určitě vhodné vypracovat pravidla pohybu pacienta. Pokud budete mít akutní problém se zrakem nebo sluchem, tak je jistě rozumné jít na oční nebo ušní. Mnohdy je ale lepší nejprve navštívit praktického lékaře. Diskuze bychom chtěli uzavřít ještě letos nebo na začátku příštího roku. Nelze také vyloučit návrhy na zvýšení poplatku za návštěvu pohotovosti. Je poměrně hodně lidí, kteří pohotovost zneužívají, protože se jim hodí navštívit lékaře večer, a nikoli v jeho řádných ordinačních hodinách.
E15: Třetí kategorií jsou poplatky za pobyt v nemocnici, které se vláda dohodla zvýšit z 60 na 100 korun. Váš názor?
Zkoušeli jsme různé modelace dopadů, ať už v rovině sociální, nebo z hlediska dopadů na zdravotní systém. Ukazuje se, že u sociálně slabších skupin by bylo možné ponechat poplatek na současné výši. Týkalo by se to například lidí nad 65 let, invalidních důchodců nebo dětí. Sto nebo i více korun by platila movitější vrstva obyvatelstva, pro kterou by to neznamenalo žádné komplikace.
E15: Souhlasí s tím i vedení vaší strany a také koaliční partneři?
Budeme o tom ještě diskutovat.
E15: Jak to bude s ochrannými limity? Zůstanou zachovány, anebo je budete chtít více diferencovat podle toho, zda je dotyčný člověk chudý, či bohatý?
Ochranné limity zůstanou. Pokud by se ale zvyšovaly regulační poplatky, budeme mít snahu kategorie spadající do oné ochrany prohloubit.
E15: Ve vládním prohlášení se zdůrazňuje nutnost stanovení standardu a nadstandardu. Co tedy bude zadarmo a na co si naopak pacienti budou muset připlácet?
Zvlášť u medicínských procedur je definování velmi obtížné. Dovedu si ale představit, že například laparoskopické operace, které jsou šetrné vůči lidskému tělu, avšak mnohem dražší než běžné chirurgické zákroky, mohou být zařazeny do nadstandardu. Definice bude jednoduchá třeba u očních čoček, protože jsou zkrátka standardní a nadstandardní. Podobné to bude s rozsahem rehabilitační péče. Bude snaha, aby se pacient tyto postupy naučil sám a také se sám procvičoval. Samozřejmě pouze v případech, kdy je to možné.
Určitě budeme také debatovat o lázeňské péči. Je zřetelný tlak na to, aby se lépe definoval standard. Obecně platí, že je to politicky velmi citlivé téma. Bylo by asi nejvhodnější, aby se zpoplatňovaly novinky, které vstupují do sytému, protože jsou drahé. Ať už politická debata dopadne jakkoli, byl bych rád, aby se do legislativy dostal mechanismus, který jasně řekne, že nutný lékařský zákrok je jedna věc a optimální standard věc druhá. Do třetice by se pak určilo, co se platí. Definoval by se tedy úhradový standard.
E15: Zkuste definovat úhradový standard.
Zmíněné tři kategorie se zpravidla příliš nezohledňují, většinou se hovoří o standardu a nadstandardu. Úhradový standard například znamená, že pojišťovna bude platit ten nejlevnější účinný způsob péče, který je dostupný. A to ostatní bude za příplatek s tím, že pacient se na takové zákroky bude moci připojistit. Pokud ale v Česku vznikne komerční pojištění.
E15: Zeptám se ještě na drahé novinky. Skutečně byste je chtěl regulovat?
Ano. A dokonce bych rád dostal do zákona pasáž, že pokud se zdravotní systém dostane do deficitu, což se děje minimálně v posledních dvou letech, omezí se vstup nových technologií čili rozvoj medicíny. Zároveň by mělo být možné aplikovat regulační mechanismy. Právníci často říkají: Jaké regulace, vždyť podle zákona má každý dostat tu nejlepší péči zadarmo.
Do státního rozpočtu by se tedy dal podklad, jak to s fondem zdravotního pojištění vypadá, a kde je třeba uplatnit regulace, anebo přidat peníze. To je možné buď ze státního rozpočtu prostřednictvím zvýšení plateb za státní pojištěnce, nebo se může uvažovat i o zvýšení pojistného. A pokud by byl parlament proti, je třeba vystačit s balíkem peněz, který je k dispozici. Pak ale nezbývá než péči regulovat a částečně zpoplatnit. Jít donekonečna současným způsobem, tedy na úkor deficitů, vnitřního zadlužování a klesajících mezd zdravotnického personálu není možné.
E15: To znamená, že nevylučujete zvýšení pojistného.
V současnosti na to není politická vůle. Jen chci, aby bylo jasně stanoveno: může nastat situace, že nejsou peníze, a je třeba vědět, co dělat. Ale zpět k novinkám. Ať už jsou to operační roboti, nukleární rezonance nebo celá řada nových léků, nejsou tyto vstupy dostatečně regulovány. Myslím, že by ministerstvo mělo mít možnost vydat vyhlášku, která ošetří, jak se peníze na rozvoj zdravotnictví alokují do té či oné oblasti. Máme rozvinutou třeba kardiologii či onkologii, na druhé straně jsou obory, které stále zaostávají.
E15: Podle Rudolfa Zajace - poradce ministra financí Miroslava Kalouska - se asi 15 procent peněz vybraných na zdravotním pojištění vyhodí do vzduchu. Souhlasíte?
Myslím si, že to jsou velmi subjektivní odhady. Zčásti ale budou jistě pravdivé, protože každý zdravotnický systém má v sobě zakomponované určité neefektivity. Nyní jsme kritizováni za spálení vakcín proti prasečí chřipce za 30 milionů korun. Jak se říká, po bitvě je každý generál. Kdyby nákaza vypukla, zcela jistě by se říkalo, že vakcín mělo být více. A není pochyb, že se plýtvá léky, protože mnozí lidé si nepřečtou návod a užívají jich přespříliš. To znamená: úspory hledat lze, ale nevím, kde bych měl každoročně ušetřit nějakých 15 procent.
E15: Nějaké zásadní úsporné kroky kromě snížení tarifních platů tedy neplánujete?
Vydali jsme pokyn nemocnicím, aby nakupovaly šetrně. To je ale v rukou manažerů, ministerstvo pouze stanovuje pravidla hry. Když někdo volá po tom, aby se rychle uskutečnila transformace či předložily nové zákony, může to přinést další administrativní zátěž či přechodné jevy, které
je mnohdy třeba složitě překonávat.
E15: Podle šéfa České lékařské komory Milana Kubka přichází české zdravotnictví o miliardy, protože Státní ústav pro kontrolu léčiv od konce roku 2008 neprovedl revizi cen léků. To znamená, že se stále platí za léky v tehdejším kurzu koruny vůči euru. Kdy bude revize provedena?
Fakt, že nebyla provedena revize, je skutečně velká bolest zdravotnického systému. Celé to vzniklo transpozicí evropského práva, byli jsme kritizováni za neprůhledný způsob stanovování cen léků i úhrad. Nový systém se zaváděl velmi obtížně, což je jeden z důvodů, proč nebyla revize provedena. Částečně je to chyba ústavu, který tomu nevěnoval patřičné kapacity a místo toho budoval úložiště dat, které se příliš nepovedlo. Zhruba před rokem byl předložen návrh jednoduché novely zákona, která má systém zjednodušit. Je třeba zamezit tomu, aby se farmaceutické firmy donekonečna odvolávaly. Jenže Sněmovna návrh stále neprojednala. Jakkoli tím nechci říci, že se tomu ministerstvo nebude věnovat, zázračný recept na vyřešení tohoto problému v krátké době nemám.
E15: Podle exministra zdravotnictví za ČSSD Davida Ratha vládne v českém zdravotnictví naprostý chaos, který zde prý za posledních 15 či 20 let nebyl. Máte stejný názor?
Jsem ministrem poprvé a teprve krátce. Z hlediska uživatelů systému, tedy zdravotníků a pojišťoven, je hlavní problém v tom, že péče i technologií přibývá, přičemž tomu neodpovídá financování. Ony pomyslné nůžky se rozevírají více a více, vzniká obrovský tlak a lidé jsou stále nervóznější.
E15: Jak si s Davidem Rathem rozumíte?
To, že mě chválí, není nic osobního. Spíš jde o přístup. Je pravda, že ministerstvo příliš nekomunikovalo s Českou lékařskou komorou, což chci radikálně změnit.
E15: Chcete provést revizi celkem pěti zákonů exministra Tomáše Julínka. Máte už alespoň předběžné výsledky?
Tyto normy vzbudily řadu nevolí. Budeme zkoumat, co je možné zachovat a co nikoliv. Analýza má být předložena do poloviny příštího roku.