Až budou politologové do nějaké budoucí učebnice hledat názorné příklady pro okřídlené rčení, že politika je uměním možného, neměli by zapomenout na vyhlášku o úhradách péče na příští rok.
Mezi mlýnskými kameny
Ministerstvo zdravotnictví se nachází ve velmi nepohodlné pozici. Z jedné strany na něj tlačí slib z jarního memoranda o zvýšení mezd a platů lékařů-zaměstnanců o 10 %, ze strany druhé dotírá „rozpočtová odpovědnost“ z programového prohlášení vlády ruku v ruce s ekonomickou bídou evropskou i českou.
Mezi dvěma mlýnskými kameny mnoho manévrovacího prostoru není. Proto snad lze věřit tomu, že úhradová vyhláška je maximem možného.
To ovšem neznamená, že se k ní nemá přistupovat kriticky. Ta vyhláška je totiž v samé své podstatě špatná. Ne že by nepřicházela s dobrými principiálními kroky. Přechod na úhrady systémem DRG je bezpochyby správný a za radikální omezení tupých paušálních úhrad by Leoš Heger zasloužil potlesk.
I když okleštění působnosti DRG zastropováním zvýšené úhrady na 105 procentech ukazuje, že ani s dobrými principy se to v Česku zřejmě nesmí přehánět.
Na míru odborářům
Nicméně hlavní chyba úhradové vyhlášky tkví hlouběji. Vyhláška totiž nerespektuje ani programové prohlášení vlády, ani hlásané priority ministerstva. Slouží k něčemu, k čemu úhradová vyhláška sloužit nemá, a neslouží k tomu, k čemu sloužit má.
Úhradová vyhláška především nemá sloužit k uspokojení požadavků odborářů. Pozor, to neznamená, že by Leoš Heger neměl plnit sliby, které dal. To by zcela určitě měl. Ale neměl by k tomu používat právě úhradovou vyhlášku. V přímo řízených nemocnicích má Heger sílu pohnout platovými tabulkami a vymáhat od ředitelů, aby našli prostředky na příslušné navýšení.
Ostatním nemocnicím může dát v koordinaci s kraji důrazné doporučení a tamní odboráři si musejí u managementů pohlídat, aby bylo vyslyšeno. Vzhledem k tomu, že už ukázali, že odhodlání, jednota ani vyjednávací síla jim nechybí, ředitelé budou jistě raději hledat rezervy na zvýšení mezd, než aby přišli o schopné lékaře.
Úhradovou vyhláškou má však ministerstvo určovat především priority v systému zdravotní péče. Namísto toho napsalo vyhlášku takřka na míru odborářům. Nemocnice dostanou přidáno, aby měly na zvýšení platů. Dostanou peníze na úkor praktických lékařů a ambulantních specialistů, tedy segmentů, na něž Heger dlouhodobě hlasitě přísahá jako na nositele efektivnějšího a úspornějšího zdravotnictví.
Primární a ambulantní péče mají být klíčovými součástmi systému, ale jejich příjmy budou přinejlepším stagnovat. Nemluvě o komplementu, kde budou – a to v mnoha oblastech dosti drsně – klesat.
Malé vítězství, velká chyba
Úhradová vyhláška tedy mluví jasným hlasem – prioritou ministerstva zdravotnictví ve sféře zdravotní péče je vydržet s odboráři alespoň do června, kdy se chystá vyhláška nová, kolem níž nebude o nic méně tahanic než kolem této. A jejím základním principem – to lze dnes už snadno předpokládat – bude snaha vyjít s požadavky odborářů do konce roku a nějak jejich zvýšení platů uhrát na slíbených 10 %.
Úhradová vyhláška pro rok 2013 se pak bude muset vypořádat se slibem memoranda, že od ledna 2013 bude každý lékař v nemocnici brát 1,5–3násobek průměrné mzdy. Že ani na to nebudou peníze a že na ostatní segmenty už vůbec nezbude ani haléř navíc, je zcela jisté, nenastane-li nějaký ekonomický zázrak.
Zvolil-li ministr Heger za prostředek plnění memoranda právě úhradové vyhlášky, vyrazil si z ruky jeden z účinných nástrojů pro řízení systému zdravotní péče. Je to možná malé taktické vítězství, ale také velká strategická chyba.