Podle ní však nechtějí dopustit, aby žadatelé o jejich služby museli čekat v pořadníku, než se uvolní místo. „Zatím jsme to neudělali a ani to nechceme, neboť se jedná o rodiny s velmi malými dětmi třeba v těžkém zdravotním stavu nebo rodiny s dětmi s autismem, jejichž situace je velmi komplikovaná,“ vysvětlila. Potíže s kapacitou podle ní řeší delší dobu.
„Už jsme nastavili různá kritéria a omezení, abychom mohli služby poskytovat vícero rodinám,“ uvedla Bečvářová. Například už s rodinami neuzavírají smlouvy o poskytování služeb na dobu neurčitou, ale jen na rok a půl.
Roční rozpočet obecně prospěšné společnosti je zhruba sedm milionů korun, šest milionů získává od státu, zbytek od krajů, měst, nadací a sponzorů. Zajistit finančně chod organizace poskytující sociální služby není podle Bečvářové jednoduché. „Řešíme to každý rok. Je to boj o přežití, neustále sháníme finanční zdroje,“ konstatovala.
Středisko pro ranou péči v Liberci letos slaví 20 let od založení. V roce 1993 tam pracovala Bečvářová jako jediná a pomáhala jen dětem se zrakovým postižením. Dnes v neziskové organizaci pracuje 12 vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, kteří pomáhají rodinám dětí se zrakovým, mentálním i pohybovým postižením a rodinám dětí s autismem.
„Snažíme se, abychom zmírnili dopad postižení na celkový vývoj dítěte,“ konstatovala Bečvářová. V raném věku má totiž mozek sílu vyvinout náhradní mechanismy, pokud se mu dostává podnětů a správné stimulace. „Když má například zrakový problém, děláme stimulaci zraku a rozvíjí se u dítěte to, čím může kompenzovat svůj zrakový nedostatek,“ uvedla.
„Cílem je, aby dítě s postižením využilo všech svých dovedností a schopností, mohlo být vychováváno v rodině a mohlo chodit do předškolních zařízení,“ dodala. Sedmdesát procent klientů libereckého Střediska pro ranou péči je z Libereckého kraje, kde tuto službu poskytuje jako jediné.