Lidé začali konečně hlasovat podle zdravého rozumu, ne pod vlivem politickými stranami objednaných a zaplacených hesel a komentářů. Taktika, na kterou vsadily politické strany současné vládní koalice (a i té předešlé), založená na likvidaci posledních zbytků sociálního státu, nevyšla. Strašení lidí jakýmsi řeckým nebezpečím v době, kdy Česko patří do první třetiny zemí EU co do zadluženosti, a z tohoto důvodu realizování antisociálních opatření, již tentokrát nezabrala.
Tolerance má své meze
Lidé si nyní, kdy i policejní orgány začínají být aktivnější při odhalování korupčních jednání předních politiků, jasně uvědomují, že ti, kteří nás přesvědčují o potřebě šetřit na všech frontách, si sami toto šetření za své nevzali. Ba naopak. Mnozí z nich se i v této době snaží urvat pro sebe (či pro svou stranu) ze společného
co možno nejvíce.
Ne, že by tato snaha politiků byla nová, jen se o ní dnes více dozvídáme díky větší odvaze policejních orgánů, ale také dnes již lidé nemají mnohdy kam ustoupit ve snaze vyjít s vydělanými nebo ze sociálních systémů obdrženými penězi při stále se zvyšujících životních nákladech. Proto jejich tolerance (u nás již tradičně velmi velkorysá) vůči nekalému počínání politiků zřejmě končí.
Ono totiž, pokud v minulosti byly drancovány veřejné zdroje (například cestou „ozdravění“ bank před jejich prodejem soukromým vlastníkům či divokou privatizací národního hospodářství), vždy se toto rabování týkalo veřejných prostředků a to nikoho moc nebolelo. A pokud například v privatizovaném bankovním systému v polovině 90. let lidé přišli o své ušetřené peníze, zase se to týkalo jen některých, proto veřejnost jako celek tento stav nevnímala jako zásadní problém.
Pokud však dnes vláda cestou různých úsporných opatření útočí na prostředky všech, a to především těch nejchudších, pak již tolerance veřejnosti končí. A nepomohou ani zaplacená úsilí různých komentátorů ve sdělovacích prostředcích i politiků samotných, že vláda toto příkoří dělá lidu pro jeho dobro.
Oplácet dobré zlým se nevyplácí
Významnou roli v naladění veřejnosti hraje otázka zdravotní péče. Vzpomeňme jen na minulé krajské volby, kdy tzv. regulační poplatky ve zdravotnictví vedly k naprosto jednoznačnému vítězství ČSSD v těchto volbách.
Nyní, kdy reformní kroky vlády v oblasti zdravotnictví dále pokračují směrem k likvidaci bezplatné zdravotní péče pro všechny, vidíme, že preference voličů už nevedou jen obecně k levici, představované hlavní levicovou stranou ČSSD, ale i k její krajnější politické představitelce, a to ke komunistické straně.
Pro představitele politických stran (a to i KSČM) to je zřejmě překvapení, ale pro toho, kdo se dovede vžít do nálady a uvažování „obyčejného člověka“, to zas tak překvapivé není. Ono nejde po dlouhou dobu lidem snižovat životní úroveň a tvrdit, že je to pro jejich dobro. Můžeme to zdůvodňovat různě (strašením řeckým nebezpečím, zvyšování konkurenceschopnosti národního hospodářství, hospodářskou
krizí apod.).
Lidé však vědí, že oni si v naprosté většině své pracovní povinnosti plní poctivě, a logicky proto očekávají, že toto jejich poctivé úsilí bude oceněno a projeví se na zlepšení jejich životní úrovně. Ne naopak.
Ono totiž oplácet dobré dobrým je lidské, oplácet zlé dobrým je božské, ale oplácet dobré zlým je ďábelské.
Lidé již mají dost „ďáblů“, kteří jim slibují, že bude hůř, a dělají všechno proto, aby bylo. A nic na tom nezmění ani tvrzení politiků, že krajské volby mají reflektovat krajská (nikoli celostátní) témata, že volební výsledek je vlastně dobrý vzhledem k malé tradici konkrétní politické strany apod. Ano, takto je také možno volební výsledky interpretovat.
Ale trend je jasný: Tento národ již nebude dál nekriticky přijímat opatření vlády, pokud se budou negativně promítat do jeho životní úrovně. Politiky si nevolíme proto, abychom zlepšili jejich životní úroveň, ale proto,
že od nich očekáváme, že oni zlepší životní úroveň naši.