Radikální pokrok v biologických a lékařských vědách, zejména v souvislosti s výzkumem lidského genomu, vyvolává nutnost zabránit možnosti zneužití výsledků biomedicíny proti člověku a také chránit člověka před nepřiměřenými zásahy do jeho identity.
Právním dokumentem, který má zaručit každému člověku nedotknutelnost jeho práv a základních svobod, zajistit mu důstojnost a svébytnost, aniž by byl znemožněn pokrok ve vědě a výzkumu v oblasti biologie a medicíny, se stala Úmluva o lidských právech a medicíně, schválená Radou Evropy, která vstoupila v platnost dne 1. 12. 1996. Do 31. 7. 2000 ji podepsalo 29 států (Česká republika tak učinila dne 24. 6. 1998).
POUZE SE SOUHLASEM
Stěžejní místo v Úmluvě patří zásadě svobodného a informovaného souhlasu. Vychází z toho, že provedení jakéhokoli zákroku je podmíněno souhlasem pacienta, který musí být předem řádně a srozumitelně informován o podstatě zákroku, jeho důsledcích a rizicích s ním spojených. Dotčená osoba přitom může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.
Spolu s tím jsou stanoveny podmínky provedení zákroků v některých situacích, kdy dotčená osoba je nezpůsobilá nebo neschopná učinit svobodné rozhodnutí (např. nezletilý, osoba s duševní poruchou atd.).
OCHRANA SOUKROMÍ
Úmluva přiznává každému právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Podle zákona o péči o zdraví lidu jsou zdravotničtí pracovníci vázáni povinnou mlčenlivostí ohledně údajů o konkrétních osobách, které získali v souvislosti s výkonem svého povolání, a to i tehdy, kdy své povolání nevykonávají.
Naproti tomu stanoví Úmluva zásadu, že každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Zároveň však stanoví, že pokud dotčená osoba projeví přání, aby takto informována nebyla, je třeba toto přání respektovat.
OMEZENÍ VÝZKUMU
Jedna kapitola Úmluvy je věnována omezení manipulace s lidským genomem. Stanoví podmínky, kdy lze v zájmu jednotlivce použít prokázané výsledky pokroku v biologii a medicíně pro prediktivní genetická vyšetření a diagnostiku. Vzhledem k obavě, že by záměrné změny lidského genomu mohly vést k umělému vytváření jednotlivců či skupin s určitými vlastnostmi, zakazuje Úmluva použití genetických vyšetření pro jiné účely, než jsou účely preventivní, diagnostické nebo léčebné. Není dovoleno ani použití postupů lékařsky asistované reprodukce za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví.
Úmluva dále zakazuje vytváření lidských embryí pro výzkumné účely. Avšak výzkum na embryích in vitro je ponechán vnitrostátní úpravě. Pokud zákon umožňuje takový výzkum provádět, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana embrya.
V Úmluvě je vyjádřen princip, že lidské tělo a jeho části nesmějí být zdrojem finančního prospěchu. Zároveň se předpokládá, že v zákonech jednotlivých států budou stanovena pravidla pro používání odebraných orgánů a tkání k transplantačním a jiným účelům. Podle Úmluvy však odběr vyžaduje informovaný souhlas dárce.