Alberts, B., Bray, D., Johnson, A., Lewis, J., Raff, M., Roberts, K., Walter, P.
Espero Publishing: Ústí nad Labem, 2000, 630 + XXVI stran, slovník 18 stran, odpovědi na otázky 62 stran, index 30 stran, formát 210 x 275 mm, 870 Kč, ISBN 80-902906-0-4
Jde o překlad z anglického originálu Essential Cell Biology, který vydalo nakladatelství Garland (New York, 1998). Překlad pořídili A. Kotyk, B. Bouzek a P. Hozák. V předmluvě k českému vydání se uvádí, že česká verze si vyžádala značné úsilí odborné i jazykové. Vzhledem k rychlému vývoji buněčné a molekulární biologie bylo vhodné místy zařadit aktualizaci textu do konce roku 1999. V předmluvě k originálnímu vydání autoři zdůrazňují, že cílem této knihy bylo poskytnout jasné vysvětlení, jak molekuly buňky spolupracují na vytváření fungujícího živého systému.
Kniha se skládá z 19 kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou uzavřeny základním souhrnem, seznamem klíčových slov a souborem kontrolních otázek. Do kapitol je vloženo celkem 19 vícestránkových panelů, které názorně zobrazují v textu uváděné biologické procesy nebo metody.
Kapitoly 1 až 5 poskytují informaci o základní struktuře buněk, o chemickém složení buňky, o energii, katalýze a biosyntéze, o způsobu získávání energie z potravy a o struktuře a funkci proteinů. Kapitoly 6 a 7 pojednávají o DNA, a to o její struktuře a funkci, o replikaci a opravě, dále o řízení syntézy proteinů, o typech RNA a jejich funkcích. Kapitoly 8 a 9 jsou věnovány chromosomům a regulaci genů a genetické rozmanitosti u baktérií, zdrojům genetických změn v eukaryotických genomech a pohlavnímu rozmnožování a reorganizaci genů. Kapitola 10 se zabývá DNA technologií, jmenovitě analýzou DNA, hybridizací nukleových kyselin, klonováním DNA a genetickým inženýrstvím. V kapitolách 11 a 12 je pozornost věnována struktuře membrán (včetně lipidové dvojvrstvy a membránových proteinů), dále přenosu látek přes membrány, přenašečovým proteinům a iontovým kanálům. Kapitoly 13 až 16 mají za námět získávání energie v mitochondriích a chloroplastech, vnitrobuněčné oddíly a transport, a komunikaci mezi buňkami. V kapitole 16 je popsán cytoskelet a jeho složky: střední filamenta, mikrotubuly a aktinová vlákna. Kapitoly 17 a 18 probírají buněčné dělení, kontrolu buněčného cyklu a buněčnou smrt. Závěrečná kapitola 19 je zaměřena na tkáně: extracelulární matrix a pojivové tkáně, na epitely a buněčné spoje, na udržování a obnovu tkáně a na embryonální vývoj.
V dodatku k textové části knihy je připojen výkladový slovník základních pojmů charakterizujících terminologii molekulární biologie buňky. Některé termíny jsou i zde doplněny názornými schématy. Další doplněk tvoří odpovědi na kontrolní otázky umístěné ke konci kapitol. Mimořádně úspěšnou část knihy představují ilustrace - dosahují počtu téměř 700. Jsou to většinou barevná schémata znázorňující dvoua třírozměrné modely a stavbu molekul, celulární a subcelulární struktury prokaryotických a eukaryotických buněk, biomembrány a buněčné organely, průřezové pohledy a grafická znázornění, biochemické reakce, cykly a dráhy, genetické mechanismy, chromosomové mapy, též elektronoptické snímky aj. K sestavení obrazů byla využita počítačová technika. Kvalita obrázků je díky převzatým kompaktním diskům zcela identická s originálem.
Je třeba zdůraznit, že nelehký úkol tu pro překladatele znamenal překlad odborných názvů z angličtiny do češtiny, a to zejména v tom smyslu, že pravopis přejatých slov v současné době umožňuje psaní dubletních výrazů (viz Pravidla českého pravopisu, 1998, recenze Kompas 3, 2000, č. 1, s. 20). Existence pravopisných dvojtvarů (dublet) a jejich možný variabilní výklad má za následek současný pravopisný chaos. Uvedený překlad je příkladem uváženého a vyváženého užití pravopisu i stylu ve vědecké publikaci. Prof. Kotyk je znám svým úsilím o korektní pravopis odborné češtiny (viz Termina 2000, Galén, 2001, s. 231-234 aj.). Jde tu např. o důsledné psaní názvu chromosom místo rozšířeného, leč negramotného výrazu „chromozóm“, podobně centrosom, lyzosom či ribosom. V psaní názvů chemických sloučenin jsou tu dodržena mezinárodní pravidla, až na enzymy, příklad: hexokináza, kdy „hexokinasa“ působí již poněkud archaicky. Překladatelům a nakladatelství se podařil záslužný čin: přiblížit odborně i jazykově českému čtenáři, a to jak studentu, tak akademickému učiteli či badateli, přední světovou monografii věnovanou fundamentálnímu vědnímu oboru - molekulární biologii buňky.
Prof. MUDr. RNDr. Jindřich Jíra, DrSc.
ANGIOLOGIE PRO PRAXI
Karetová, F. Staněk a kol., Maxdorf, 2001, 311 stran, 395 stran ISBN:
80-859l2-52-X, www.maxdorf.cz
erénní a nemocniční praxe nastoluje dennodenně řadu problémů tkvících ve stavu cévního systému nemocných. Zejména prevalence civilizačních nemocí a jejich komplikací vyžaduje, aby se lékař v nauce o cévách pohyboval jako doma a průběžně se seznamoval s poznatky a zkušenostmi, o něž se v posledních letech obohatila. K tomu nestačí zalistovat si v odborném časopise a přečíst si článek, jehož nadpis vzbudil naši pozornost. Jenže knižní trh již po dlouhá léta nenabízel žádnou příručku věnovanou problematice cévních onemocnění a kdo hledal v lékařských knihovnách, dostal odpověď: „Máme pouze knížku profesora Kozáka, která vyšla před dvaceti lety.“ Mezeru jen zčásti vyplnila Puchmayerova a Roztočilova Praktická angiologie (Triton, Praha 2000). Snad také proto si lékařská veřejnost vlastně ani neuvědomuje mnohaletý rozvoj naší angiologie jako samostatného oboru a považuje ji spíše za podobor kardiologie nebo chirurgie. Pochopitelně nejvíc postrádali moderní, komplexní publikaci lékaři, kteří se rozhodli pro práci a specializaci v tomto oboru. Tento dosud kritický stav činí právě vydané dílo vysoce aktuálním. Hlavní autoři a jejich spoluautoři mají za sebou kromě domácí odborné praxe a stáží na zahraničních pracovištích bohatou přednáškovou a časopiseckou publikační činnost, podloženou odbornou zkušeností. Již koncepce knihy, ale zejména srozumitelnost výkladu prozrazuje, že při její tvorbě sehrála svou roli i jejich zkušenost pedagogická. Tak mohlo vzniknout dílo, které sice nese označení „ postgraduální učebnice“, do něhož se však bez zábran může začíst každý, kdo hledá cesty k zefektivnění své preventivní, diagnostické a terapeutické práce. Kniha má kromě statí o dnešním stavu české angiologie a vývoji oboru dvě desítky kapitol různého rozsahu.Největší počet stran je věnován ischemické chorobě dolních končetin, přičemž je problém řešen i v jiných kapitolách. Okruh problémů plynoucích z ICHDK je však jen jeden z příkladů dokazujících, jak je téma důležité nejen pro specialisty, ale i pro praktiky, kteří jako první mohou poznat a účinně ovlivnit výskyt rizik patologických změn na cévní soustavě. Každé z probíraných témat je společné řadě lékařů, kteří mají v péči pacienty s chronickými nemocemi a žádné si nezaslouží, aby je čtenář „přeskočil“. Např. diabetologovi nebo lékaři, jenž je sám diabetik, se může zdát, že o mikrocirkulaci toho ví dost, přesto mu kapitola o ní ozřejmí některé souvislosti ze zcela nového pohledu. Totéž bychom mohli říci třeba o praktickém lékaři a o gynekologovi ve vztahu k varikozitě či ke flebotrombóze nebo o dalších lékařích různého odborného zaměření např. ve vztahu k lymfedému apod. Velký důraz kladou autoři na detailní a názorné vysvětlení histologie a anatomie cév, a to nejen popisně, ale v klinických souvislostech. Proto čtenáře-lékaře ani nenapadne myšlenka, že anatomii má již na začátku svých studií dávno za sebou. Stejně tak není zbytečné seznámit se s novými diagnostickými a léčebnými metodami či postupy, i když mnohé z nich nikdy nebude osobně aplikovat. Dobře orientován a znalý problematiky být musí, aby věděl, co má požadovat a co může očekávat, předá-li svého pacienta do specializované péče, ale zejména,aby se na jeho další terapii po návratu do domácí, resp. ambulantní péče mohl podílet co nejúčinněji. V tomto směru publikace napomáhá dobré mezilékařské komunikaci.
Autoři a pracovníci nakladatelství dopřáli knize péči i z hlediska ilustrací: zpestřuje ji, ale hlavně účelně doplňuje přes osmdesát kreslených obrázků a fotografií, z nichž je více než čtvrtina barevných, přičemž některé části výkladu didakticky vhodně zdůrazňují přehledné tabulky nebo tisk na zvýrazněném podkladu. Odkazy k literatuře na deseti stranách jsou uvedeny přehledně ke každému ucelenému tematickému okruhu. Domnívám se, že kdo se s dílem seznámil, rád si ho zařadí do příruční knihovny a stane se jeho vděčným uživatelem. MUDr. Juraj Szántó
