James Toouli, Chris Russell, Peter Devitt, Celia Ingham Clark (Editors)
Arnold, London, 2000, 843 s., 95,- GBP; ISBN 0-340-70091-2Problémově orientovaný přístup k výuce (problem based learning) je moderní metodou sdělování poznatků studentům, který se v posledních letech začíná prosazovat na lékařských fakultách i u nás. I když recenzovaná kniha není určena primárně studentům medicíny, ale především začínajícím chirurgům, mohou ji použít i studenti. Jestliže tak učiní, jistě ocení především vysvětlení základních pojmů, přehlednost a způsob, jakým jsou informace prezentovány. Autorům nešlo jen o to čtenáře naučit, ale zejména jim umožnit pochopit základní teoretické principy a z nich vyplývající děje a souvislosti. Pochopení těchto základů potom považují za předpoklad ke stanovení správné diagnózy a k adekvátnímu způsobu léčby. Svým rozsahem ale dílo přesahuje požadavky na znalosti studentů medicíny. Cílovou skupinou, pro kterou je určeno, jsou jednoznačně začínající chirurgové různých odborností, včetně např. gynekologie, oftalmologie, otorinolaryngologie či plastické chirurgie.
Obsah knihy je rozdělen do dvou částí, které mají podobný stránkový rozsah. První, nazvaná „Klinické problémy“, seznamuje čtenáře s obecnými symptomy, tak jak jsou prezentovány klinikovi pacientem. Názvy kapitol – Bolest, šok, krvácení, otok, teplota, žloutenka, kóma, dysurie/oligurie/anurie, expanze, atd. – jsou výstižné. Všechny oddíly mají stejný základní formát – začínají několika odstavci úvodu, kde nalezneme definici a obecné rozdělení problému. Následuje popis anatomie, fyziologie, patologie nebo patofyziologie, což čtenáři umožní opakovat základy, na podkladě kterých lze pochopit mnohdy různé mechanizmy vedoucí k rozvoji symptomu. Stručně bývají zmíněny i možnosti diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby (obecně). Ve druhé části, s názvem „Klinická praxe“, jsou popsány základy vyšetřovacích metod používaných v různých oblastech chirurgie, problematika předoperační i pooperační péče, anestézie, ale především obecnější chirurgické výkony, např. šití ran, anastomóz, zavádění drénů atd. V této části autoři již museli částečně opustit problémově orientovaný přístup. Přesto se i tyto kapitoly od klasických učebnic chirurgie liší – jsou zaměřeny obecněji a rozsáhleji, než je obvyklé.
Text je doplněn přiměřeným množstvím názorných schémat, snímků nejrůznějších zobrazovacích metod, fotografií operačního pole atd. Na jednom místě ve střední části knihy je zařazeno 59 barevných obrazů. Popisy obrazů jsou v některých kapitolách stručné, čtenář se musí orientovat podle textové části. Adekvátní množství informací je nabízeno v přehledných tabulkách.
Souhrnně lze konstatovat, že 103 autorům z Velké Británie, Austrálie, Nového Zélandu a USA se jejich záměr, připravit problémově orientovanou učebnici chirurgie, podařil. Díky spojení základních teoretických poznatků s klinickými problémy učí především, jak má klinik myslet. Knihu lze doporučit všem začínajícím chirurgům, jako doplňkový text je ale vhodná i pro studenty – zvláště tam, kde se vyučuje problémově orientovaným způsobem.
Adresa nakladatelství: Arnold, 338 Euston Road, London NW1 3BH, Great Britain.
Doc. MUDr. Miroslav Heřman, Ph.D.
Hemodialýza
Sylvie Sulková a kolektiv
Maxdorf, Praha, 2000, první vydání, 693 stran, 34 kapitol, 157 obrázků včetně 49 fotografií, 51 tabulek
První zmínka o hemodialýze se objevila již před 150 lety. Od sestavení primitivního dialyzátoru Thomasem Grahamem v roce 1854 tato eliminační metoda doznala řady významných změn. První neúspěšné hemodialýzy byly uskutečněny ve 20. a 30. letech. Ve čtyřicátých letech byla uskutečněna první úspěšná hemodialýza člověka holandským lékařem Willemem J. Kolffem. Hemodialyzační léčba v této době byla používána především pro akutní stavy urémie a selhání funkce ledvin. Pro léčbu chronického onemocnění ledvin byla tato eliminační metoda uplatňována až od padesátých a šedesátých let, a to nejen ve světě, ale i v naší republice. První pracoviště umělé ledviny vznikla v Praze (roku 1955) a v Hradci Králové (roku 1957). Od 70. let se o rozvoj této problematiky zasloužila řada lékařů. Nutno připomenout alespoň několik významných jmen: Válek, Erben, Opatrný, Schück, Janda. Vyřešení řady technických problémů umožnilo, že hemodialýza se stala bezpečnou mimotělní eliminační metodou a spolu s peritoneální dialýzou a transplantací činí dnes významnou metodu náhrady funkce ledvin.
Autorka navázala na svou dřívější knihu o peritoneální dialýze a se spoluautory vytvořila přehledné dílo o 34 kapitolách, které se problematikou hemodialýzy zabývá v celém rozsahu.
První kapitoly popisují historii a demografická data, z kterých je patrné, že selhání ledvin (akutní i chronické) a též jeho léčba jsou širokým pojmem a že dnes zasahují do řady specializací. Vzrůstá počet pacientů v dialyzačním programu, stoupá průměrný věk dialyzovaných nemocných, přibývá polymorbidních pacientů. Ze statistik České nefrologické společnosti vyplývá, že v dialyzačně-transplantačním programu jsou v naší republice dnes již tisíce pacientů. Je samozřejmé, že praktičtí lékaři, specialisté ve svých ambulancích, ale i lékaři v řadě odděleních nemocnic se stále více budou s těmito nemocnými setkávat.
V dalších kapitolách se autoři zdařile zhostili složité problematiky technických aspektů hemodialýzy. Za přispění mnoha obrázků a tabulek poskytují výstižné popisy a možnosti použití dialyzačních membrán, dialyzátorů, dialyzačních roztoků, což ocení především nefrologové a dialyzační lékaři. Obzvláště názorně, doplněna řadou obrázků a fotografií, je rozebrána tematika cévního přístupu.
Velmi podrobně se kniha zabývá komplikacemi hemodialýzy jako léčebné metody. I zde je nutno vyzdvihnout kapitoly týkající se anémie při selhání ledvin a renální osteopatie. Za pomoci velmi přehledných schémat a tabulek autoři poskytují i odpovídající doporučení léčby.
Publikace se okrajově dotýká i tématu, které úzce souvisí s hemodialýzou, a to problematiky transplantace ledvin. Vysvětluje pojem čekací listiny na transplantaci, indikace a kontraindikace transplantace.
Poslední kapitoly podávají informace o kontinuálních metodách nahrazujících funkce ledvin, tak důležité součásti práce nejen dialyzačních lékařů, ale i lékařů intenzivistů.
Téměř tři desítky jmen autorů dávají příslib záruky kvalitní odborné práce. Kolektivu se podařilo vytvořit velmi zdařilé dílo, které vyplnilo zatím prázdné místo přehledné publikace na našem trhu.
MUDr. Ladislava Lyerová