Lymeská borrelióza

Lymeská borrelióza není nijak nové onemocnění. Popsali jej již v 80. letech 19. století v Německu. Tehdy ještě nebyl znám původce. Rozřešit tuto otázku se podařilo až o 100 let později. V okolí městečka Old Lyme (Connecticut, USA) byl hlášen neobvykle vysoký výskyt onemocnění kloubů a skvrn na kůži u dětí. Epidemiologickým výzkumem se zjistilo, že postižení souvisí s přisátím klíštěte. Po objevení původce se pro chorobu vžilo označení lymeská nemoc nebo lymeská borrelióza. Byla prokázána ve 43 zemích světa a na všech kontinentech mimo Antarktidu a Jižní Ameriku. Je rozšířena po celé Evropě, od severu k jihu. Nejvíce případů se objevuje na jaře a na podzim. Souvisí to s tím, že v těchto obdobích je největší výskyt klíšťat. V České republice podléhá onemocnění lymeskou borreliózou povinnému hlášení. Díky tomu existuje přehled o výskytu nemoci v jednotlivých částech naší republiky. Riziko nákazy po přisátí klíštěte se odhaduje na 5–10 %. Lymeská borrelióza (LB) je onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Borrelia. V roce 1982 byl objeven doktorem Burgdorferem původce infekce, kterým je mikroaerofilní gramnegativní spirocheta ze skupiny Borrelia burgdorferi sensu lato, kam bylo zařazeno celkem 11 genospecií. U tří z nich byla prokázána souvislost s onemocněním LB. Jsou to Borrelia afzelii (především kožní projevy), Borrelia garinii (především onemocnění nervové soustavy) a Borrelia burgdorferi sensu stricto (v USA jen tato). U řady druhů není ještě jasné, zda nějaké onemocnění