Ředitel jedné psychiatrické léčebny si, alespoň podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), „vypůjčoval“ peníze pacientů, aby je údajně používal na financování provozu léčebny. Svatá prostoto. Jací to lidé mohou v České republice řídit zdravotnická zařízení. Pokud ředitel léčebny používal neoprávněně pro svůj prospěch peníze pacientů, které tímto okrádal, pak je zlodějem. Oloupil bezbranné duševně choré lidi. Pokud by zmíněných 55 miliónů skutečně použil na látání děr v rozpočtu léčebny, pak takové jednání silně připomíná idiocii a dotyčný vedoucí pracovník by měl zvážit, zda se nenechat ve své psychiatrické léčebně hospitalizovat.
Každopádně lze za dobrou zprávu považovat skutečnost, že rozhodnutím ministra zdravotnictví je onen ekonomický novátor již bývalým ředitelem, o jehož experiment se budou zajímat orgány činné v trestním řízení.
Uvedený případ jistě nelze zobecňovat. Doufám naopak, že většina ředitelů nemocnic jsou slušní lidé, kteří nekradou. Přesto z tohoto příběhu plyne poučení. Pokušení jak známo číhá všude a předcházení hospodářské kriminalitě je mnohem účinnější než zavírání jejích pachatelů. Na nich si totiž většinou nikdo nic nevezme, a tak ztráty zaplatí daňoví poplatníci. Každý cítí, že v uvedeném případě asi nebylo něco v pořádku s kontrolou ze strany zřizovatele zdravotnického zařízení.
Skutečně, během posledních dvou let navštívili kontroloři z ministerstva zdravotnictví pouze jedinou z NKÚ prověřovaných léčeben. Ministerstvo zdravotnictví ústy svého mluvčího naříká, že pro pravidelné kontroly všech zdravotnických zařízení nemá dostatek kvalifikovaných kontrolorů, protože je není schopno zaplatit. Představovat si ministerstvo zdravotnictví jako obrovskou chobotnici, která svými chapadly, zosobněnými armádou kontrolorů, dosáhne do každé nemocnice či léčebny, je hloupost. Kafkovsky absurdní je i představa ministra, který jako Velký bratr nahlíží do kapes ředitelů nemocnic, aby mu neunikl sebemenší náznak korupce. Takto nelze nemocnice řídit ani kontrolovat. Jediné, co může pomoci, je urychlené přijetí zákona o zdravotnickém zařízení, který by stanovil, jak ustavovat správní a dozorčí rady nemocnic. Tedy orgány, jejichž členové budou ve vlastním zájmu hospodaření kontrolovat. Kolektivní vedení totiž zabraňuje korupci. Podplatit více lidí je pochopitelně dražší. Příjemcům úplatků též hrozí nebezpečí ze strany kolegů. Strach z poctivosti ostatních je jistě nejlepší ochranou před pokušením úplatky přijímat. Žádné namátkové kontroly, ať by byly sebečastější, nenahradí permanentní dohled dozorčí rady, jejíž členové jsou na řádném hospodaření ekonomicky zainteresováni. V tomto případě je jedno, zda nemocnici zřizuje ministerstvo, které kvalifikované kontrolory nemá, nebo okresní úřad, který příslušné odborníky ani mít nemůže. Náhodné kontroly i následující represe přicházejí, pokud vůbec někdy, tak většinou s křížkem po funuse. Návrh zákona o zdravotnickém zařízení již existuje. Zůstává však ve hvězdách, zda jej přijme Poslanecká sněmovna, když zdravý rozum řady poslanců kalí vidina blížících se voleb. Pokud zákon neprojde, pak nemocnice budou jistě fungovat dále. My, daňoví poplatníci, si ale budeme i nadále muset zvykat na různé podivnosti v jejich hospodaření.
Milan Kubek - předseda Lékařského odborového klubu - Svazu českých lékařů, Právo, 8.8.2001