Už šest případů, založených na podezření ze zanedbání zdravotní péče, zaznamenaly od začátku letošního roku sdělovací prostředky. Většinou jde o soudní dohry, dva případy jsou nové a teprve čekají na objasnění. Policie prošetřuje okolnosti smrti Slováka, který 26. prosince zemřel v pražské vinohradské nemocnici na prudce nakažlivou otevřenou tuberkulózu. Čtyři dny předtím byl u lékařky, která nemoc nepoznala a poslala muže na vyšetření do jiné nemocnice. Chebští kriminalisté zase zjišťují, zda lékaři mohli včas rozpoznat příčinu smrtících obtíží malého chlapce. Rok a půl staré dítě zemřelo kvůli neprůchodnosti střev.
Každý rok dostanou pacientská sdružení, lékařská komora a ministerstvo zdravotnictví dohromady více než deset tisíc stížností na zdravotníky, zejména lékaře. „Stížností je tolik, že je přesně ani nestihneme počítat, protože ne všechny směřují do naší pražské poradny,“ uvedla předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková. Jak dodala, jde o pět až šest tisíc stížností ročně. Většina případů se řeší s místním zdravotním radou a pojišťovnou. Několik set stížností má vážnější podstatu a stanou se z nich rozsáhle zdokumentované kauzy, do nichž se zapojí policie a soudy.
Na Českou lékařskou komoru se kvůli podezření na chybu lékaře obrátilo loni zhruba 1040 lidí. V laické veřejnosti ale přetrvává názor, že komora je liknavá k řešení stížností a snaží se lékaře omlouvat. Podle vedoucího kanceláře komory Vladimíra Juřiny to dávno neplatí.
„Podařilo se vyšetřit 580 případů, což je mnohem více než v předchozích letech,“ uvedl. Někdy sice, jak dodal, bylo obvinění spíše humorné, ale zrovna tak se v jiných případech skutečně potvrdilo, že zdravotníci udělali chybu. Komora ročně odebere licenci asi deseti až patnácti lékařům.
U ministerstva zdravotnictví si loni stěžovalo 695 pacientů. Závažné stížnosti posuzuje centrální etická komise, která má od letošního roku novou šéfku - Dagmar Pohunkovou z vládní rady pro výzkum a vývoj. „V souladu se světovým trendem jsou v etické komisi také zástupci veřejnosti a odborníci jiných vědních disciplín, jako jsou psychologie, právo a teologie,“ uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Otakar Černý.
Vladimíra Bošková ale optimistická není. „Zhruba je to každý rok stejné, spory vedené na úrovni okresních úřadů, ministerstva a komory se dlouho vlečou,“ uvedla. Lidé, kteří mají podezření na skutečně závažné provinění zdravotníků, se podle ní mají obracet rovnou na policii.
Lépe než v minulosti jsou na tom pacienti, kteří žádají odškodnění za poškozené zdraví. Nedávno například soud přiznal půlmiliónové odškodnění muži, který po běžné operace kolena skončil na vozíku.
I přesto, že se situace o něco zlepšila, Vladimíra Bošková si myslí, že ve srovnání s okolními zeměmi jsou na tom čeští nemocní hůře, nejen pokud jde o rychlost vyřizování stížností, ale také při dodržování jejich práv. „Například v Maďarsku při nemocnicích běžně pracují mluvčí pacientů,“ uvedla Bošková. Za pacienty tady stojí zdravotní ombudsmani, navíc mohou počítat s tím, že v případě potřeby dostanou advokáta zdarma. Na toho mají sice nárok i čeští pacienti, ale jen pokud prokážou, že nemají dost peněz a absolvují zdlouhavé jednání s advokátní komorou.
Když se pacient v Polsku obrátí na komoru, ta nemůže posuzovat celou věc sama a musí svolat komisi, v níž zasedají i profesionální soudci.
RADKA WALLEROVÁ, JAN PERTL, Střední Čechy, 18.1.2002