PRO - Petr Adámek, ředitel Městské nemocnice s LDN Hořice:
Ač se nerad jakkoliv mediálně prezentuji, bylo by strkáním hlavy do písku tuto nabídnutou možnost ignorovat. Děkuji za ni, i když jsem si plně vědom, že pro řadu z vás bude můj pohled na tuto problematiku jen těžko přijatelný. Nejsem farář ani politik, nekážu a nepřesvědčuji, nejsem ani pan Neomylný.
Jsem pacient, lékař a ředitel LDN. Těžko říci, v jakém pořadí stoupá i míra mého znepokojení ze současné situace v českém zdravotnictví. Níže uvedený text je konstatováním faktů a mých subjektivních názorů. Musím být stručný, takže pojďme k věci.
1) Od roku 2009 až do současnosti se financování péče na následných lůžkách reálně propadá,velmi umírněná data hovoří minimálně o 10% poklesu.
2) To vše za situace, kdy ceny prakticky všech vstupů (náklady) vzrůstají.
3) Všichni ze zainteresovaných (pacienti, příbuzní, zdravotní pojišťovny, odborné společnosti, ČLK i MZ ČR) si žádají další zkvalitnění poskytovaných služeb.
4) Státní, krajské i obecní finance jsou v katastrofálním stavu.
5) Řada pacientů a jejich příbuzných po pobytu odchází z LDN s ušetřenými desetitisícovými částkami, prodanými byty, poli, rodinnými domky a dalšími majetky.
Subjektivní názory:
1) Senior je žádaný volič, ale problematický pacient.
2) Je zásadně nepřijatelné, aby jakýkoliv obor medicíny nebyl ani při dobrém hospodaření zdravotnického zařízení sám o sobě ekonomicky rentabilní. Zdaleka přitom nejde „jen“ o pokrytí režijních nákladů, ale o další rozvoj těchto zařízení - investice, opravy atd.
3) Následná zdravotnická péče ve zdravotnických zařízeních typu LDN a hospic je podfinancovaná. Začíná bojovat o přežití, a to právě v době, kdy se její nutnost i s ohledem na demografický vývoj společnosti skloňuje laickou i veřejnou odborností ve všech pádech.
4) K výše uvedené (a jistě obecně legitimní) snaze povýšit kvalitativní úroveň následné péče je některými odbornými společnostmi, zdravotními pojišťovnami, ČLK a MZ ČR používáno výhradně direktivních metod, navíc od některých zmíněných někdy výhradně z pozice silnějšího, bez smluvní či legislativní opory.
5) Bez navýšení příjmů zdravotnického zařízení poskytujících následnou péči to opravdu nepůjde. Otázkou je, kde je za současné tíživé ekonomické situace získat. Jedna z možností je i navýšení regulačního poplatku, i když jsem si plně vědom, jakou nevoli to mezi mnoha jinými finančními dopady zatíženými nespokojenými občany vyvolá.
Osobně se kloním ale z výše uvedených důvodů k částce 200 Kč za den. Naprosto zásadním faktem ale je, zda půjde o reálné navýšení příjmů zdravotnického zařízení či o snahu ušetřit finance zdravotním pojišťovnám a o tuto částku snížit jejich úhrady.
PROTI - Zdeněk Škromach, místopředseda Senátu PČR, místopředseda ČSSD:
Otázka, zda by se měly zvýšit regulační poplatky i pro pacienty v LDN, je velmi kontroverzní. To mlčky předpokládá, že obecně s tzv. regulačními poplatky ve zdravotnictví souhlasíme, včetně jejich zvýšení způsobem, který navrhuje ministr Heger.
Již zde je na místě připomenout, že regulační poplatky ve zdravotnictví nejsou správným řešením, protože zbavují občany vymoženosti, kterou jim zaručuje ústava, když hovoří o bezplatném poskytování zdravotní péče na bázi veřejného zdravotního pojištění.
Zdůrazňuji, že odmítání poplatků ve zdravotnictví a jejich zvyšování neznamená, že lékařská péče je zadarmo, jak nám bývá podsouváno. Chceme tím jen jasně říci, že v okamžiku, kdy občan přichází k lékaři se svým zdravotním problémem, je třeba řešit jeho zdravotní problém a nezkoumat, zda zaplatil tzv. regulační poplatek.
Tak se to bohužel dnes děje, kdy i na pohotovosti ošetřující zdravotní personál nejprve zjišťuje, zda občan zaplatil v automatu v čekárně 90 Kč poplatek, a teprve poté je ochoten občana ošetřit (v případě, se kterým jsem měl možnost se seznámit, následně pacientce s příznaky naznačujícími riziko propuknutí lymské boreliózy odmítl o víkendu předepsat osvětou doporučovaná a pacientkou požadovaná antibiotika a odkázal ji na další vyšetření v působnosti obvodního lékaře - lze se domnívat, že i z důvodu úhrady dalších regulačních poplatků, které pacientce nezbylo než zaplatit - po zhoršení příznaků ji nakonec dalším lékařem po zaplacení regulačního poplatku tato antibiotika byla předepsána).
Obdobně nesouhlasím ani se zvyšováním poplatků v LDN, které nevyřeší problém, k němuž zde dochází. Z důvodu nedostatku lůžek v sociálních ústavech, popř. jejich vyšší „ceny“ hrazené již dnes často občanem, který je v takovém ústavu umístěn, popř. jeho rodinou, v plné výši, pobývá v LDN řada osob, které vyžadují vzhledem ke svému stavu umístění v sociálním ústavu, ale z kapacitních důvodů pro ně není k dispozici volné místo.
Náklady za ně hradí veřejné zdravotní pojištění, a to v situaci, že ze zdravotních hledisek k hospitalizaci důvod není, a důvod pobytu v LDN je sociální. Daného občana není kam jinak umístit. Protože stojíme na prahu rychlého stárnutí české společnosti, lze očekávat, že těchto občanů bude rychle přibývat, protože stát ani obce nebudují nové kapacity v sociálních ústavech v potřebném rozsahu a na soukromé sociální ústavy (domovy a penziony pro důchodce) či individuální péči staří občané vyžadující částečnou pomoc jiné osoby nemají potřebné finanční prostředky.
Zvyšováním tzv. regulačních poplatků v LDN se tento problém ani nezmírní, ani nevyřeší. Pouze pro řadu těch, kteří dnest v LDN pobývají, učiní péči v tomto zdravotnickém zařízení nedostupnou.