PRO: MUDr. Jan ČERNÝ, Viceprezident České stomatologické komory
Všichni již od dětství víme, že máme pečovat o své zdraví. A skutečnost? Odpovědnost za vlastní zdravotní stav je u české populace velice nízká. Většinou zanedbáváme preventivní prohlídky, lékaře mnohdy navštěvujeme pozdě, více dáme na neověřené rady a pověry. A přitom včasnou návštěvou odborníka lze zamezit velmi vážným zdravotním potížím.
Je řada onemocnění, která lze prevencí a správným životním stylem omezit téměř na minimum. Mezi ně patří i zubní kaz. Je mýtem a nepravdou, že zubní kaz je dědičný.
Proč se ale v některých rodinách vyskytuje velmi často (i u několika generací) a jinde jen výjimečně? Nedědí se dispozice ke kazu, ale v rodině se získávají hygienické návyky.
V některé správné, v některé chybné. Kdo sám na zubní hygienu nedbá nebo ji neprovádí správně, naučí totéž své děti. A záhada „dědičnosti“ je vysvětlena. Přitom stačí jen zubní a mezizubní kartáček nebo nit a zubní pasta s fluorem za pár korun, trocha času a vytrvalosti a zubní kaz ani paradentóza nevzniknou.
Přímá úhrada ošetření zubního kazu pacientem má silný motivační efekt v péči o vlastní zuby. Pravidelné návštěvy zubního lékaře, který pečlivě vyšetří dutinu ústní a zuby, podrobná instruktáž o hygieně, správný návod jak o zuby pečovat, to vše bude i nadále v rámci veřejného zdravotního pojištění všem občanům poskytováno.
A není nic jednoduššího a levnějšího než hned po návštěvě zubní ordinace začít o své zuby správně pečovat. Zubní kaz totiž nemůže vzniknout na čistém zubu. Často slýcháme, že strach z nedostatku financí na výplň bude bránit návštěvě u zubního lékaře. Je to jinak. Strach, že výdaje za zubní výplně budou příliš vysoké, je velkou motivací k návštěvě zubního lékaře a správné péči o své zuby. Dají se tak ušetřit ohromné finanční částky nejen na výplních, ale i na dalších zákrocích, korunkách, protézách a implantátech.
Na ošetřování zubních kazů vynakládají dnes zdravotní pojišťovny ročně téměř jeden a půl miliardy korun, přitom zubnímu kazu, jak už jsme zmínili, lze zabránit a jde to velmi jednoduše. Nejsou takové výdaje příliš velký luxus v době, kdy se peněz nedostává na léčbu závažných onemocnění, která ani prevencí, ani svým chováním nemůžeme ovlivnit? O nedostatku peněz v systému veřejného zdravotního pojištění se hovoří již dlouho.
Návrh, abychom si sami hradili zubní výplně, je prvním krokem k omezení plýtvání společnými penězi na péči, kterou ani není třeba čerpat. Realizací navrhovaných opatření se ušetří veřejné prostředky tak, aby se nemusela omezovat špičková zdravotní péče.
Systém úhrad zdravotní péče je systémem zdravotního pojištění, nikoliv systémem platebny, která uhradí vše. Pojišťujeme se pro životní situace, které na nás budou klást tak vysoké finanční náklady, které nejsme schopni uhradit. Ošetřování zubního kazu rozhodně takovou situací není.
PROTI: Dr. Ing. Josef MRÁZEK, První viceprezident Svazu pacientů ČR
Pokud jde o záruky zdravotní péče o všechny občany, máme asi nejlepší ústavu na světě. Spolu s mezinárodními zákony o lidských právech určuje podobu veřejného zdravotnictví, kde je postaráno o každého. Dokonce by ani nemělo záležet na tom, kdo sestaví vládu.
Patřičnou péči o všechny občany je nutné financovat na základě solidarity bohatých s chudými. Proto šel Svaz pacientů ČR na jednání s ministrem Hegerem jak s požadavkem zrušení poplatků, tak i s návrhem obnovit hrazení úplné stomatologické péče z veřejného zdravotního pojištění.
Ministr připustil, že regulační poplatky neregulují a jako platba za péči jsou v rozporu s Ústavou ČR, ale že je nehodlá zrušit všechny, protože za léky a ve stomatologii se platí běžně. Jaká je to hrůza, omluvit porušování nejvyššího zákona tím, že je zvykem ho porušovat! Ale jak k tomu došlo. Na začátku devadesátých let vyjednal prezident stomatologické komory Pekárek, schopný lobbista, aby z fondů pojištění byla vyčleněna 2 procenta jen pro úhrady za stomatologické výkony ze zvláštního účtu.
Vyhnul se tak limitování úhrad, které postihlo ambulantní specialisty, a stomatologové a jejich sestry dosáhli brzo příjmů na úrovni 150 procent příjmů v jiných odbornostech. Potom prosadil postupné rozšiřování rozsahu stomatologické péče nehrazené z veřejného pojištění a tím došlo k plíživé likvidaci solidárního hrazení této péče.
Zároveň byly rušeny málo výnosné prohlídky chrupu školní mládeže. Postupně jsme dospěli do stavu, kdy si stále více občanů patřičné stomatologické práce nemůže dovolit.
Přímé platby umožňují zubařům vybírat více, než by zaplatila pojišťovna, a navíc prakticky bez kontroly. Konkurence mezi stomatology je i při dobrých příjmech v tomto oboru nedostatečná, protože počet absolventů je limitován příliš malými částkami určenými na jejich nákladnou praktickou přípravu.
Stanovisko MZ nepravdivě mluví o destabilizaci a přitom je MZ povinno vědět, že podle úředních statistických údajů je letošní finanční kondice zdravotních pojišťoven, vzdor chybám náměstka Šnajdra a Státního ústavu pro kontrolu léků a vlády v minulém období, překvapivě dobrá.
Šetření v oboru stomatologie by muselo začít osvětou a hlavně vytvořením dost dobrých podmínek pro správnou péči o zuby, včetně obnovy prohlídek zubů školní mládeže, a ne tím, že se přestanou léčit ti, kteří si to sami nezaplatí. MZ by také mělo vědět, že kazivost zubů je podmíněna i geneticky, značná část populace má podstatně sníženou odolnost proti zubnímu kazu.
Případný návrh nehradit občanům v aktivním věku ani amalgámové plomby by měla Legislativní rada vlády odmítnout stejně, jako to udělala v případě občany ohrožujících návrhů ministra Drábka, a nečekat, aby to udělal Ústavní soud.