Management stresu a využití rostlinných adaptogenů

Stres je charakterizován jako fyziologická reakce na stresor. Tímto stresorem může být jak vnější ohrožení, tak například úsilí jedince o dokonalost, realizaci vlastních ambicí či snaha o naplnění pracovních požadavků. Důsledkem chronického dysfunkčního stresu mohou být četné fyzické a fyziologické symptomy. Světová zdravotnická organizace charakterizovala stres jako epidemii 21. století. Snahou organismu je zachovat homeostázu. V počáteční fázi reakce na stresor dochází ke známé biologické odpovědi typu „fight or flight“ – bojuj, či uteč –, při níž se mobilizují zdroje, které mají vrátit organismus zpět do rovnováhy. Mezi primární mediátory této poplašné reakce patří zejména hormony hypotalamohypofyzární osy, katecholaminy a cytokiny. Při přetrvávajícím působení stresorů nedojde u vulnerabilních jedinců k návratu tělesných funkcí do homeostatického stavu, kapacita zdrojů se postupně vyčerpává a chronický stres začíná poškozovat řadu orgánových systémů. Stimulace autonomního nervového systému a hormonálního systému má negativní vliv na kardiovaskulární systém, imunologický systém a řadu dalších. Mezi hlavní stresové symptomy patří únava a pocit vyčerpání. Objevují se ale také gastrointestinální symptomy, bolesti hlavy a zad, sexuální dysfunkce, podrážděnost, úzkost, depresivní poruchy, výkyvy nálad, vznětlivost či strach ze ztráty kontroly. Stav bývá provázen zapomnětlivostí, poruchou soustředění a