Podle názoru Petra Bösse z ministerstva práce a sociálních věcí není pro příjmové kategorie do 15 000 korun nemoc příliš velkou finanční ztrátou. „Pokud jde o lidi s vysokými příjmy, ti nemocenskou nevyužívali ani dřív, ani teď,“ tvrdí Böss. „Pro ně je totiž nemocenská pořád ještě značně malá. Je také obecně známo, že lidé s vysokými příjmy mají k práci i trochu jiný vztah. Ve svém postavení v zaměstnání si nemohou často dovolit vypnout, obávají se třeba, že by přišli o svou pozici. Je to prostě rychlík, do kterého když nastoupíte, nedá se z něj vystoupit.“ Určitou roli ve zvýšené nemocnosti mohou hrát problémy s nezaměstnaností, s nedostatkem práce. „Když není práce a zaměstnavatel vám řekne ,běžte radši marodit`, tak než byste byli úplně bez platu, půjdete na jakoukoli nemocenskou. Důvod ke stonání někdy může být ovšem i ten, že se nemocenské dávky vyplácejí i za sobotu a za neděli, což u platu není,“ míní Petr Böss. Současně však dodává, že to jsou vše jen úvahy, pro něž nejsou k dispozici statistické údaje. Těžko se totiž lékaři či nemocnému dokazuje, že zdravotní obtíže nevyžadují neschopenku. Nad povzdechy šéfů zahraničních firem kroutí Böss hlavou: „Těžko to lze srovnávat, protože na Západě systém nemocenského pojištění funguje trochu jinak. Nemocenské dávky třeba nenabíhají hned od prvního dne. Začátek leckde platí zaměstnavatelé, a někde také mají zaměstnanci v pracovní smlouvě, že nějaký den nemoci nepřijdou a plat jim neuteče.“ Jestliže třeba v USA či v Japonsku lidé skoro nemarodí, ovlivňuje to jistě i fakt, že se tam lidé bojí o místo. „Je sice hezké, že se ušetří na nemocenských dávkách a že ušetří zaměstnavatel, ale zaměstnanec šíří chorobu po celé firmě a ohrožuje své zdraví. Společnost a zaměstnance to pak přijde finančně o to dráž,“ říká Petr Böss.
(zde), Právo, 4.2.2002