Všechny ženy uvádějí: když jsme chtěly zůstat s dítětem v nemocnici, narazily jsme na problémy a neochotu.
Lenka Jandová přiznává, že si v nemocnici vysloužila nálepku nepříčetné matky poté, co tam chtěla zůstat se synem. „Byla jsem jen obyčejná žena, která chtěla být se svým dítětem, když mělo zůstat v neznámém prostředí. Po zkušenostech z nemocnice nyní každou synovu nemoc nesu velmi špatně,“ vysvětlila Jandová.
Matky, které si možnost zůstat u potomka vydobyly, začaly narážet na zákazy. „Bylo mi vysvětleno, že pokud chci kojit své dítě vleže na pokoji matek, musím mít razítko od pediatra,“ popsala jedno z nařízení v dětské nemocnici Petra Peterková.
U svého dítěte mohla nakonec zůstat, přespávala na pokojích internátního typu přes chodbu.
Nemocnice se kritice chování zdravotníků v dětské nemocnici i nadále brání. „Léčba dětí je vždy složitá a téměř pokaždé se musí personál potýkat s emocemi rodiny. Rozhodně však převažují kladné ohlasy na péči ve fakultní nemocnici, nad zápornými,“ řekla mluvčí nemocnice Anna Nesvadbová.
Ředitel nemocnice Jan Burian tvrdí, že ne všechna oddělení a místnosti staré části nemocnice jsou uzpůsobeny pro společný pobyt dítěte s někým z rodiny.
Podle prezidenta Svazu pacientů České republiky Luboše Olejára má ale nemocnice ze zákona povinnost umožnit společnou hospitalizaci rodiče a dítěte mladšího šesti let. „Pokud má zařízení problém s prostory, musí ho řešit. Nejlepší léčbou je totiž vytvoření i dobrých sociálních podmínek,“ uvedl Olejár.
Pomoci má i akce jihomoravských mateřských center. Rodiče tak hned při příjmu získávají letáček, ve kterém jsou srozumitelně popsána práva rodičů i dětí v nemocnici.
Každé dítě snáší odloučení od nejbližších jinak. Podle psycholožky Janky Kánské je v době nemoci kontakt rodiče s dítětem nenahraditelný.
„Nemělo by docházet k tomu, že matka uvidí dítě až po více než týdnu s odůvodněním, že by při jejích návštěvách v nemocnici zbytečně plakalo,“ podotkla Kánská.
Rovnost - Brněnský deník
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
leo
nechci polemizovat nad tím, co říkají psychologové,spíše by mě zajímalo, kde tyto informace vzali? na jakém základě jsou tato tvrzení. Osobně se domnívám, že v trojúhelníku rodič-dítě-zdravotník, jsou vztahy mnohem složitější, než se dá vyjádřit jedním doporučením. Víme z běžné praxe, že s většinou dětí se dá domluvit na vyšetření, odběrech v přítomnosti „normálních“ rodičů.Toto je ideální stav, rodič vysvětlí dítěti(pokud je již tak staré, tedy 2 a více let) proč se to provádí, zdravotník také, rodič spolupracuje a dítě většinou v rámci možností a schopností také.Potíž nastává, pokud je rodič emotivnější než dítě, raději řeknu hysterický.Pak je situace ztracena, s dítětem se pracovat nedá,navíc toto, dle mého nepsychologického názoru, bere danou věc stejně jako zradu rodičů, kteří jej „neochránily“.Dost často po vykánání neurotického rodiče se dítě uklidní, naváže kontakt se zdravotníkem a situace je zachráněna. tedy můj názorlékaře a otce, je jistě by to mělo být všude umožněno(u nás je) bez „sankcí“ aby rodič mohl doprovázet své dítě, myslím si , že většinou to tak je, a že většinou jsou rodiče a doufám že i zdravotníci “ normální“( o tomto se nepíše, jelikož většina lidí se neukájí psaním do médií, a pravdou je, že málokdy se píšou pochvalné věci, většinou jen ty negativní), a v tom menším procentu případů, pak holt musí nastoupit alternativní pochody, ale věřte, že pokud jsou použity, tak jen v dobrém
úmyslu.