Proč jste se rozhodl pro podporu prevence rizikového chování u dětí?
V životě kardiologa jsem se před pěti lety ocitl v situaci, kdy jedna fáze mého profesního života skončila s věkem. Jako intervenční kardiolog, který prováděl angioplastiky u dospělých pacientů, jsem se vždycky snažil také o prevenci. Úspěšnost je ale nízká, často už bývá pozdě.
Proto mě napadlo, že bych se mohl zaměřit na děti. První myšlenka byla na webový portál a časopis. V první fázi jsem k tomu přistupoval naivně, že přece vydávání časopisu nemůže být složité. Postupně se mi podařilo sehnat kolegy a první finanční prostředky.
Hned první číslo sice bylo zprvu označeno jako pragocentrické, ale zaujalo. Nic takového tady do té doby neexistovalo. Moje první myšlenka byla, že to bude zaměřené na kardiovaskulární prevenci a rizikové faktory (kouření, obezita, málo pohybu), a to způsobem, který by děti přijaly.
Čím vším kouření, nedostatek pohybu a obezita u dětí ovlivňují pozdější onemocnění kardiovaskulárního systému?
Na onemocnění kardiovaskulárního systému si tímto chováním zakládají. Znevýhodněny jsou už ale i děti v prenatálním období. Pokud má dítě matku kuřačku s vysokým cholesterolem, narodí se s aterosklerotickými pláty a má pětkrát větší pravděpodobnost, že ve třiceti letech bude mít aterosklerózu kombinovanou s hypertenzí a dalšími komplikacemi. U zdravého dítěte zdravé matky je tedy pravděpodobnost onemocnění kardiovaskulární chorobou naopak pětkrát menší.
Špatný životní styl je spíše souhrnem rizikových faktorů. Přitom náprava je úplně primitivní. Jde o to, aby děti nekouřily a aby se hýbaly, nevysedávaly u alkoholu a počítačů. Všechno ostatní přijde samo. Ubude vysokého cholesterolu, aterosklerózy, následného infarktu či cévních mozkových příhod. S pohybem zase ubude obezity a poté i cukrovky. Část populace ví jak děti v dobrém rozvoji podpořit. Ale je to velmi náročné, protože svět se mění – to je vidět například na počítačové gramotnosti dětí. Boj se sezením u počítače je velmi náročný i v rodinách, kde se jinak na zdravý životní styl dbá.
Jak tedy dokáže časopis, který se věnuje zdravotní prevenci dětí, své čtenáře přitáhnout?
Podpora zdravého stylu je zde podána formou, která je pro děti atraktivní. Časem jsme díky redaktorce Martině Overstreet a grafikovi Zdeňkovi Řandovi k takové verzi dospěli. Ať už píšeme o infarktu, obezitě či kouření, vždy je to podáváno bez obalu a „natvrdo“. To děti dokáže zaujmout.
Navíc využíváme osobnosti, které dokážou svým postojem děti oslovit. Těm právě současné pozitivní vzory chybí. Zaujala mě myšlenka, že současní žáci často nevědí, kdo je Emil Zátopek nebo Věra Čáslavská, nebo že neznají držitele Nobelovy ceny Jaroslava Heyerovského či Jaroslava Seiferta. Naším cílem je nalézt takové přesahující osobnosti i pro dětské čtenáře.
Proč se časopis jmenuje Redway?
Na začátku jsme časopis ověřovali u školních dětí. Abychom se žákům ještě víc přiblížili, nechali jsme je, ať název navrhnou sami. Vyjadřuje spojení se srdcem, krví a cestou jak si udržet jeho zdraví.
Je na školách o časopis zájem?
Na školách jsme zaznamenávali od počátku velký úspěch. Postupně jsme navázali spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které jej zaštiťuje jako oficiální školní časopis. To byl důležitý krok k sehnání hlavního sponzora, kterým se na 4 roky stala VZP. Pojišťovna dávala tolik, abychom mohli vydávat v klidu, ovšem ne tolik, aby to stačilo. Osobně jsem se snažil oslovit všemožné dárce, ale bez úspěchu.
Všichni pochválí myšlenku i samotný časopis, peníze nebo podpora od velkého sponzora však nikdy nevzešla. Také jsme žádali o prostředky z evropských dotací, leč neúspěšně. Přestože existuje velký zájem i na evropské úrovni, což vidím jako člen Evropské kardiologické společnosti. V zahraničí takový časopis neexistuje, je unikátní.
Koncem roku 2011 z projektu odešla VZP, kvůli vlastním úsporným opatřením. Rozhodl jsem se, že další kolo získávání pod-pory přenechám současné redakci časopisu a ten nyní funguje s mou minimální podporou. Teď už vím, že moje představa, jak ovlivním populaci v tom, že bude méně kouřit, bude hubenější a bude se víc hýbat, byla naivní.
Aby jeden časopis měla k dispozici skupina tak pěti dětí, musel by vycházet plošně, v nákladu asi 200 tisíc, a to nepřipadá v úvahu. Skončili jsme na 25 tisících výtisků, na víc nemáme finanční prostředky, a také stále hledáme velkého sponzora, který by si oblast prevence vzal za své.
Celostátní podpora prevence rizikového chování u dětí by měla být resortním zájmem – na MZ jste odezvu nenašel?
Ne. Ministerstvo má vlastní program prevence, ale pouze v teoretické rovině. V praxi je podle mě nevyužitelný. Na MZ jsem měl ještě otevřenější dveře než na MŠMT, jako lékař-veterán jsem se s ministry zdravotnictví často osobně znal. Žádná podpora ze strany MZ ale bohužel nikdy nevznikla.