Mechanizmus účinku nesteroidních antirevmatik

  Nesteroidní antirevmatika jsou léky, které mají na rozdíl od prostých analgetik (léků tlumících bolest) navíc schopnost potlačovat i projevy zánětu a případně tlumit horečku (tzv. antiflogistický a antipyretický efekt). Historie protizánětlivých farmak Protizánětlivý analgetický a antipyretický účinek salicylátů je znám déle než 3 tisíce let, od doby, kdy Ebersův papyrus doporučoval podávání sušených listů nebo odvaru z myrty u různých bolestivých stavů. Hippokrates před tisíci lety užíval šťávu z kůry topolu v léčbě očních chorob a výtažky z vrby k tišení porodních bolestí. Všechny tyto léčebné prostředky obsahují salicyláty. V roce 1860 byla v Německu syntetizována kyselina salicylová a v roce 1899 Felix Hoffmann – chemik firmy Bayer, syntetizoval acetylsalicylovou kyselinu, která pod firemním názvem Aspirin zahájila éru tzv. nesteroidních antirevmatik (NSA), která trvá dodnes. Stejně dlouhou dobu jsou ale známé též četné nežádoucí účinky aspirinu, zejména na zažívací trakt a na ledviny. V letech 1950 – 1990 došlo k explozi vzniku nových NSA, takže v současné době je na trhu kolem 200 originálních přípravků této skupiny. Snahou farmaceutických firem bylo po celou tuto dobu syntetizovat takový preparát, který by měl buď výrazně lepší účinnost, nebo toleranci, tedy výhodně