Snad žádné noviny na světě, včetně odborného tisku neopomněly hrůznou událost, která postihla New York 11. září 2001. Některé časopisy se k tragedii vracely opakovaně. Jedno z posledních čísel vysoce odborného lékařského časopisu New England Journal of Medicine uveřejnilo navíc stručnou informaci, ve které jsou podány všechny zdravotnické ztráty, ale také zachyceny okamžité reakce a postupy pracovníků v urgentní medicíně a v medicíně katastrof. Článek je doplněn návrhy pro následnou péči a další strategii v budoucnosti.
V obou mrakodrapech zahynuli 11. září i pracovníci redakce uvedeného časopisu. Přesto to čtenáři ani nezaznamenali. Mezi oběťmi byli jeden nebo oba rodiče 1 500 většinou malých dětí z mladých rodin. Rázem se z nich stali nezaopatření sirotci nebo polosirotci s daleko méně příznivou životní perspektivou. Povinnost přivedla na místo katastrofy v prvních desítkách minut nejen profesionální hasiče a záchranáře, ale i rychle vyslané zdravotnické týmy se zkušenostmi v urgentní medicíně z nejbližších nemocnic. Všichni se zhostili svých úkolů výborně. Museli však konstatovat, že obětí je daleko více než těch, kterým mohou prospět. Také část profesionálů z tísňových služeb první linie doplatilo při záchranářské akci vlastním životem.
Co se řeší prioritně?
První část se týká těch, kteří zde zůstali po obětech postižených rodin. I ve Spojených státech, známých svým přesným ekonomickým pohledem na vše, obhajují především zdravotníci jako bezvýhradnou nutnost, aby všem dětem po ztrátě rodiče/rodičů, členům rodin záchranářů i hasičů - obětí svých povolání, nevznikla újma. Medicína katastrof nemá jen akutní fázi, následná období jsou stejně důležitá. Jsou to psychické problémy, snížení sociální i ekonomické úrovně a zhoršení životních perspektiv. Strategie a následná pomoc je v rukou politiků, zákonodárců, sociálních, ekonomických a finančních odborníků. Možné další projevy terorismu však zavazují především zdravotníky. Nelze pouze obecně hovořit o tom, že další teroristické útoky nelze vyloučit a také nelze společnost trvale touto hrozbou zneklidňovat. Je třeba se na útoky konkrétně připravit bez šíření poplašných zpráv. Proto je nutno media, jako internet, televize, noviny, časopisy i rozhlas - vést vhodnou formou. Jak se můžeme připravovat? „Mimořádné situace a integrovaný záchranný systém ČR ve světle integrace ČR do EU“ byl název odborného semináře určený lékařům věnujícím se neodkladné péči a medicíně katastrof. Po 11. září se zaktualizoval o nové zkušenosti. Navíc se několik týdnů před tímto seminářem v Bruselu zformulovaly i šíře pojaté základní společné teze v Evropě. Na semináři se k přednáškám sešli představitelé Státního ústavu pro jadernou bezpečnost, odborníci v bioterorismu především z Vojenské lékařské akademie JEP v Hradci Králové, ředitelé Zdravotnických záchranných služeb, klinici a pedagogové z oblasti urgentní medicíny a medicíny katastrof, představitelé zdravotnických i nezdravotnických složek a organizací Integrovaného záchranného systému (IZS) v ČR, Policejní akademie, Českého červeného kříže, Hasičského záchranného sboru a další. Fórum mělo nepochybně zastoupení, které slibovalo nejen poučení, ale i doporučení pro další postup. V EU i v NATO postoupilo tzv. civilní nouzové plánování do popředí zájmu a snah a tím se stává zásadním doporučením i pro nás. Je komplexní a zdravotnický článek v něm představuje jednu ze začleněných složek. Postupy určené pro civilní plánování a řešení situace v akutní nouzi (synonymum je např. civilní ochrana) je nutno připravovat přinejmenším regionálně, lépe celostátně. Záchranné systémy se musí budovat integrovaně, v jednotlivých zemích se považují za nejvíce pohotové záchranné systémy hasičů. Okamžitý zásah těchto složek se projevil i 11. září v US, kde má tento systém dlouholetou tradici . Důležitá je včasná a kvalitní informace zpravodajských služeb. Jedno z center s nonstop provozem bude zřejmě v Bruselu, druhé, záložní, zůstane utajené. Personál pracující v IZS je nutno „specificky připravit na neočekávané situace“, protože s terorismem nebojují profesionální armády, ale civilní složky. Jeho relativní počet, tj.počet profesionálních pracovníků ve Zdravotnické záchranné službě, v ochraně vodáren a energetických zdrojů a v dalších speciálních službách má představovat 2 - 4 % práceschopného obyvatelstva. Nové jednotné tísňové voláníV České republice bude od 1.1. 2003 zavedeno stejně jako v zemích EU jednotné číslo tísňového volání 112. Příprava operačních pracovníků na zvládnutí volání a výzev musí být dokonalá, aby nedošlo ke zpomalení ve vyslání odpovídajících složek - např. ve zdravotnických indikacích. Kromě jednotného čísla 112 bude ještě stále platná série čísel tísňových volání. Obecně je třeba zvýšit povědomí obyvatel k tzv. sebeochraně občana reflektující i nové situace a rizika. Do hromadných sdělovacích prostředků bude (stejně jako v zemích EU našimi volenými zástupci) doporučeno zařadit programy Týdne civilní ochrany, zpracované odborně správně a navíc divácky atraktivní formou. Legislativa musí urychleně připravit systém na úrovni zákonů a určit odpovědnost jednotlivců za plnění těchto zákonných povinností. Nelze pominout, že obětavost našich záchranářů je stejně vysoká a kvalifikovaná jako v zahraničí. Výhrady jsou však k týmovému know-how. Získání odborné připravenosti se předpokládá v roce 2002 v gesci ministerstva zdravotnictví, doplňování vybavení je úkolem ministerstva vnitra. Celkový odhad finančních nákladů převyšuje 1 mld.Kč. Obyvatelstvo nemá v současné době k dispozici žádný ucelený systém program výuky první pomoci. Český červený kříž byl pověřen zřizováním složek druhého sledu - humanitární pomocí, což je třeba ve světle nových skutečností znovu zvážit.
podle primářky MUDr. Jarmily Drábkové, CSc. zpracovala MUDr. Olga Wildová, Neviditelný pes, 19.12.2001