OTÁZKA: Co ovlivnilo vaše rozhodnutí stát se sestrou?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Když o tom přemýšlím, tak vlastně ani nedokážu popsat momenty, které byly pro mé rozhodování klíčové. Nikdy jsem neuvažovala o studiu na jiné než zdravotnické škole, takže vůbec nedokážu identifikovat, kde se to v dětství vzalo. Když teď o tom přemýšlím, napadá mě, že jsem možná byla trochu ovlivněná sestřenicí mé maminky, která byla sestrou a často vyprávěla příběhy ze své praxe. Takže jsem udělala přijímací zkoušky a byla přijata na střední zdravotnickou školu do Kladna.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Jaké oddělení jste si po maturitě vybrala?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Po maturitě jsem nastoupila jako sálová sestra na chirurgickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ale dlouho jsem tam nebyla. Po krátké době jsem si uvědomila, že by mě daleko více lákala práce sestry na psychiatrickém oddělení, a tak jsem hledala možnosti uplatnění v této oblasti. Začala jsem pracovat v psychiatrické ambulanci na Zeleném pruhu, posléze jsem přešla do Psychiatrické léčebny Bohnice. Tam pracuji dodnes, nechala jsem si malý úvazek.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Čím pro vás byla péče o psychiatrické pacienty zajímavá?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
V psychiatrické léčebně jsme se hodně věnovali oblasti vzdělávání sester a uvádění nových ošetřovatelských postupů do psychiatrické praxe. Bylo to velmi kreativní období. Tenkrát byl v léčebně jako vedoucí ošetřovatel Jan Křička a ten měl spoustu nápadů, jak by se ošetřovatelská péče dala zlepšovat, a já byla členkou kolektivu, který jeho nápady uváděl do praxe. Na tomto pracovišti také probíhala část výuky psychiatrických sester a této oblasti jsem se začala více věnovat. Zároveň jsem pracovala v Centru krizové intervence Psychiatrické léčebny Bohnice. Později jsem dostala nabídku na spolupráci od jedné kolegyně, která spolupracovala s Kabinetem ošetřovatelství. Přešla jsem na lékařskou fakultu, respektive do Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK. Nechala jsem si ale v krizovém centru malý pracovní úvazek. Kromě toho, že mě práce v centru baví, to také považuji za přínosné i ve výuce. Spojení teorie a praxe u učitelů ošetřovatelství je podle mého velmi důležité. Uvědomila jsem si to před několika málo lety, když bylo krizové centrum bývalým ředitelem léčebny zrušeno a zhruba rok klientům neposkytovalo služby. To mě mrzelo, kontakt s pacienty mi chyběl. Když pak byla činnost centra obnovena a já dostala nabídku tam opět pracovat, ráda jsem ji přijala. Je to sice časově náročnější a někdy si povzdechnu, že už zase musím do služby, ale mám tu práci ráda.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: V čem spočívá vaše působení v krizovém centru?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Je zde osm lůžek, čtyři pro muže a čtyři pro ženy, součástí je ambulance a linka důvěry. Já pracuji především na lince důvěry, ale když mám noční službu, mám samozřejmě své povinnosti i na lůžkovém oddělení. Jejich součástí je také péče o klienty, kteří přijdou na konzultaci. Centrum poskytuje služby 24 hodin denně, klienti mohou přijít skutečně kdykoli a my se jim snažíme pomoci s řešením jejich problémů.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Jako odborná asistentka na fakultě jste si doplnila vysokoškolské vzdělání. Jaký obor jste studovala?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Studovala jsem při zaměstnání na filozofické fakultě obor, který byl otevřen pouze dvakrát – v roce 1987 a 1989. Byla to andragogika a personální řízení. Toto zaměření se hodilo především pro sestry, které působily ve funkcích staniční, vrchní nebo hlavní sestry. Já sama tenkrát sice v žádné vedoucí pozici nebyla, ale do tohoto studia jsem se pustila. Začala jsem studovat v roce 1989 a musím říci, že jsme měli velkou výhodu v tom, že značná část výuky byla věnována filozofii, sociologii či psychologii, tedy společenskovědním oborům. Myslím, že jsem pro svoji práci získala velmi užitečné znalosti, a i když to tak na první pohled nevypadá, jsou určitě využitelné i v ošetřovatelské praxi. Podle mého názoru tehdy sestry byly dobře připraveny pro ošetřovatelskou péči ze zdravotnické školy. Ty, které pokračovaly dál v magisterském studijním programu, potřebovaly vzdělání zejména v psychologii, andragogice, pedagogice, sociologii, filozofii, etice a v oblasti sociální práce. Dnes je tomu jinak, sestry se vzdělávají na vyšších nebo vysokých školách. Výuka by měla být více zaměřena na komunikační dovednosti, ale i na písemný projev. Od vysokoškolsky vzdělané sestry se očekává určitý rozhled a schopnost řešit problémy v širším kontextu.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Na jakou oblast je zaměřena vaše pedagogická činnost?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Učila jsem ošetřovatelský management. O tuto oblast se stále zajímám, protože ji pokládám za velmi důležitou. V současné době mám rozpracovaný výzkum zaměřený na pracovní strategie vedoucích sester. Mám také přednášky a cvičení z ošetřovatelství v psychiatrii a pak vedu seminář pro vysokoškolské kvalifikační práce, a to jak pro bakalářské obory, tak i pro navazující magisterské studium intenzivní péče. Náš ústav má zatím akreditovaný magisterský studijní program zaměřený pouze na intenzivní péči.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Plánujete rozšíření magisterských studijních oborů?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Ano. Máme již připravený akreditační materiál pro obor ošetřovatelská péče v psychiatrii. Domnívám se, že je velmi výhodné mít tento obor na naší fakultě, protože tu máme výborné zázemí. Jednak je tu Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, v Bohnicích je vedle toho psychiatrická léčebna, dobře funguje komunitní péče. Pro studenty budeme schopni zajistit praxi na velmi dobré úrovni.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Proč právě ošetřovatelství v psychiatrii?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Řekla bych, že práce sestry na psychiatrii nikdy nebyla vnímána jako atraktivní obor. Já sama jsem se setkala s názorem, že na psychiatrii mohou pracovat jen sestry, které neuspěly v „somatických“ oborech. S tím ale nemohu souhlasit. Samozřejmě, je to jiný charakter ošetřovatelské péče, vyžadující například dobré komunikační dovednosti, ale je to práce náročná a odpovědná. Trochu zkreslené vnímání této práce možná do určité míry souvisí s tím, jak byla vedena výuka na zdravotnických školách. Možná je to také tím, že výuka byla a občas ještě i teď je soustředěná na „ošetřovatelské výkony“. Studenti si pak na praxi na psychiatrickém oddělení stěžují na to, že možností plnit výkony je poměrně málo, a mají pocit, jako by nedělali nic. Pro studenty je například komunikace s psychiatrickým pacientem a vytváření vztahu pacient – sestra něco, „co přece umí každý“. Nevnímají tyto „měkké dovednosti“ jako něco, co je velmi důležitou součástí ošetřovatelského procesu u psychiatrických pacientů. A to není dobře.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Domníváte se, že kvalitu ošetřovatelské péče o psychiatrické pacienty zvýší absolvování psychoterapeutického výcviku?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Určitě je to jedna z možností jak se stát kvalitním členem ošetřovatelského týmu. Já výcvik absolvovala a rozhodně ho považuji za přínosný, protože to člověka posune v rovině osobnostní i profesní. Ve výcviku je sestra v roli klienta/pacienta a na základě osobního prožitku získává větší jistotu v práci se svými vlastními klienty. Může se pak podílet na psychoterapeutickém programu, což je z mého pohledu velmi zajímavá práce, protože je do určité míry samostatná a kreativní. Sestra může v komunikaci s pacienty odvést velký kus důležité práce. Práce na lince důvěry má trochu jiný charakter, protože se zde sestra nesetkává s klientem face to face, ale slyší se pouze přes telefonní linku. Je tedy odkázaná na to, co klient sděluje, a ochuzená o vnímání některých neverbálních projevů. Když jsem na lince důvěry začínala, vadilo mi, že nevím, co se s klientem dělo dál, jak šel jeho život. Ve svém bývalém působení na psychiatrickém oddělení jsem pacienty (zejména s chronickým onemocněním) znala velmi dobře, protože se vraceli zpět na kontroly nebo k hospitalizaci. Ale i práce na lince důvěry má svůj půvab, když navážete kvalitní vztah s klientem a „jdete“ spolu, byť jen pár desítek minut telefonního hovoru.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Během své praxe jste se jistě setkala se zajímavými lidmi, kteří ovlivnili vaši kariéru…
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Musím říci, že jsem se potkala s řadou zajímavých osobností a často si na některé z nich vzpomenu. Rozhodně jsem si vážila Jana Křičky, se kterým jsem úzce spolupracovala v psychiatrické léčebně. Tam jsem zažívala situace, kdy jsme řešili různé problémy, hodně jsme o nich debatovali. Pod jeho vedením se vytvořil skvělý tvůrčí kolektiv, skutečný tým. Tato týmová kreativní práce mi pak trochu scházela, když jsem přišla na fakultu. To už se ale od té doby také změnilo. Jsem ráda, že mám možnost spolupracovat s panem docentem Jiřím Neuwirthem. To je osobnost, která mě inspiruje i motivuje v mé práci. Spolu pravidelně diskutujeme o některých problémech a já jsem ráda, že má u nás ještě malý úvazek a mohu se s ním radit. Dávám mu také číst věci, které jsem napsala, a vážím si jeho připomínek k mé práci. Nesmím zapomenout ani na profesora Michala Miovského, proděkana naší fakulty, který pomáhá vytvářet stále lepší image nelékařským oborům. V poslední době úzce spolupracujeme i s docentem Petrem Bartůňkem, který je „otcem“ oboru intenzivní péče na fakultě. Musím vzpomenout paní profesorku Valérii Tóthovou. Velmi cenné jsou pro mě její zkušenosti s budováním týmu na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Také občas vzpomínám na Danu Juráskovou, a když tu řeším nějaké problémy, říkám si: „Co by asi Dana na tohle řekla…?“ Další z osobností, kterých si vážím, je doktorka Alena Mellanová. Kromě jiného i díky jejímu smyslu pro humor. A v poslední době hodně spolupracuji s docentkou Sylvu Bártlovou z Jihočeské univerzity, která mi vede disertační práci. Ve své pedagogické i sesterské práci jsem se tedy rozhodně setkala s řadou lidí, kteří mě inspirovali.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Jaké téma ve své disertační práci zpracováváte?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Je orientovaná na pracovní strategie vedoucích sester. Navazuji v ní na zkušenosti, které jsem získala jako členka řešitelského týmu v mezinárodním projektu Leonardo da Vinci I a II. První řešitelský tým vedla docentka Marta Staňková, členkami byly Dana Jurásková, vrchní sestra Jaroslava Kvíčalová z Thomayerovy nemocnice a já. Ve druhé části tohoto projektu jsme pak začali spolupracovat s vedením Fakultní nemocnicí Motol a tamní náměstkyní pro ošetřovatelskou péči magistrou Janou Novákovou. Naše spolupráce byla výborná. Tématem projektu byla „Činnost staničních sester“ a my měly za úkol sledovat podle dané metodiky práci staničních sester na určitých typech oddělení. Na základě zjištění jsme pak pořádaly kurzy pro staniční a vrchní sestry, na něž navazovala společná setkávání zaměřená především na výměnu zkušeností. Musím říci, že tyto vzdělávací aktivity byly velmi dobře hodnoceny. Sestry oceňovaly především to, že se navzájem poznaly a mohly si vyměňovat zkušenosti, postupně si vytvořily pevné pracovní vztahy a mohly konzultovat problémy, jež aktuálně řešily. Kurzy byly velmi zajímavé i pro nás lektory. Poznali jsme, co práce staniční sestry obnáší, jaké problémy musí řešit a tak dále.
Tady někde zřejmě vznikl můj zájem o problematiku řízení ošetřovatelského procesu a ošetřovatelské péče vůbec. Podstatným momentem však bylo také to, že jsem studovala na katedře andragogiky a personálního řízení, a samozřejmě fakt, že se tomuto tématu zatím nikdo systematicky nevěnoval.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Jeho zpracování by tedy mohlo být velmi přínosné pro praxi.
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Byla bych ráda, kdyby se to podařilo. Během svého studia na fakultě jsem přečetla řadu různých výzkumných prací zaměřených na manažerské dovednosti lidí působících v soukromé sféře. Tito manažeři měli celkem jasně definovanou profesní kariéru. Pracovali na určité pozici a jejich cílem bylo dostat se na kariérním žebříčku co nejvýš. Byla v tom určitá prestiž. Já ovšem pracovala ve zdravotnictví, a tak jsem se zamýšlela nad tím, jak kariérní růst probíhá v našem oboru. Zajímalo mne, zda také sestry touží stát se staničními, vrchními nebo hlavními sestrami. V kurzech, které jsme pořádali, jsme jedno setkání staničních sester zaměřili na zjišťování, jakým způsobem se dostaly do funkce a zda to bylo jejich přání. Zjistili jsme, že řada z nich se do funkce dostala spíše náhodou nebo z nutnosti.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Toto téma je zajímavé, ale v přípravě sester mu zřejmě není věnován patřičný prostor.
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Máte pravdu. Studium sester je zaměřeno především na poskytování kvalitní ošetřovatelské péče, nikoli prioritně na manažerskou práci. I když jsem se setkala s názorem, který přinesly naše studentky bakalářského programu z praxe v nemocnici: „Jo, to jste vy, které chcete být staničními a vrchními sestrami.“ To je samozřejmě názor scestný a nevím, kde se vzal. Ve výuce v bakalářském programu ani není tolik hodin managementu, aby to stačilo na kvalitní přípravu pro řízení a vedení sester.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Od roku 2008 jste přednostkou Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK. Jak se profilujete v oblasti vědy a výzkumu?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Náš ústav má dlouholetou tradici, bylo to první fakultní pracoviště, které připravovalo zdravotní sestry na kariéru učitelek odborných předmětů na zdravotnických školách. V roce 2010 jsme oslavili výročí 50 let. Řešila se zde řada výzkumných úkolů pod vedením docentky Staňkové či docenta Neuwirtha, podílely se na nich kolegyně Mellanová, Horová, Chloubová a další. Na katedře je nás nyní šest, které jsme v doktorandském studiu, a každá řešíme jiné téma. Letos se nám podařilo získat dotaci z IGA na projekt zaměřený na podávání léků s částečnou indikací lékaře nebo bez indikace lékaře. Je to ošetřovatelské téma, které se u nás ještě nezpracovávalo. Z vlastních zkušeností pracovníků našeho řešitelského týmu a z některých jimi provedených orientačních šetření i z řady literárních pramenů je známo, že sestry v České republice podávají léčivé přípravky nejen na základě indikace lékaře, ale rovněž zcela bez indikace nebo jen na základě obecné indikace, například ordinace podle potřeby, kdy sestra určuje dobu a někdy i dávku léčivého přípravku. Případně se tak děje na základě více či méně formalizovaných doporučených postupů (zejména v oblasti anesteziologické a intenzivní péče). Obdobný problém je součástí každodenní práce sester v zařízeních sociální péče. Tam lékař dochází třeba jen jedenkrát týdně. A pacient nebude čekat, až lékař přijde a naordinuje mu například lék na bolest. Praxe ukazuje, že jsou skupiny léků, které by sestra mohla podat za určitých okolností, ale měly by být přesně definovány. Nevím, jestli se někdy v budoucnu dostaneme k tomu, že by sestra získala kompetenci podávat vybrané skupiny léků, v našem projektu však chceme především zmapovat, jak se tento problém v praxi vyskytuje. Bude nás zajímat názor odborníků – lékařů, sester a dalších – na tuto problematiku a její budoucí možný vývoj. Problém budeme zkoumat kvalitativně za použití Delfské metody. Chceme zjistit, co si panel odborníků o tomto problému myslí a jak si představuje, že by tato praxe měla v budoucnu vypadat. V některých zemích sestry tuto kompetenci mají a léky vybraných skupin mohou za určitých podmínek podávat.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Pořádáte odborné konference a publikujete pravidelně výsledky práce ústavu?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Náš ústav organizuje již šestým rokem odbornou konferenci věnovanou odkazu docentky Marty Staňkové a vydáváme sborníky přednášek. Tyto konference byly úzce zaměřeny především na vzdělávání sester, máme však nyní zato, že se tato témata již poněkud vyčerpala. Aby byl program konferencí i nadále zajímavý, rozhodli jsme se pro změnu koncepce a chceme jednou za dva roky pořádat „Pracovní dny Marty Staňkové“. V roce 2006 jsme s kolegy vydali publikaci „Psychiatrická ošetřovatelská péče“ a v současné době připravujeme její druhé vydání. V poslední době vyšla například odborná publikace o první pomoci (autorky Jany Heczkové), skripta Pavly Pavlíkové „Podklady pro praktická cvičení v ošetřovatelských postupech“, Eva Prošková je pak spoluautorkou knihy „Zdravotnická povolání“.
20.11.2012 10:55:05
OTÁZKA: Pokud máte volný čas, jak ho trávíte?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Eva Marková
Ráda čtu, ale potřebovala bych na to více času. Svou práci, která je spíše duševní, jak na katedře, tak i s klienty v psychiatrické léčebně, kompenzuji prací na zahradě. Mám dobrý pocit z toho, že je za mnou hned něco vidět. Vedu kroniku sboru dobrovolných hasičů a kroniku obce, ve které žije moje maminka a kam dojíždím. A i když nejsem sportovně založená, hodně jsem se angažovala v organizování místního fotbalového turnaje. Letos probíhá již 35. ročník a já byla u zrodu této tradice.
20.11.2012 10:55:05