Pohotovostní ordinace (LSPP) a návštěvní pohotovostní služba byly za socialismu jednou ze služeb, jimiž režim demonstroval, že péče o pracující je na prvním místě. Síť pohotovostních ambulancí je proto značně přebujelá. Lékaři, kteří slouží v tomto systému, jsou praktičtí (dříve obvodní) lékaři pro dospělé, pro děti a dorost a stomatologové.
Kromě pohotovostních ordinací existuje záchranná služba. Jde o speciálně vyškolené týmy lidí (lékaři a sestrami počínaje, řidiči a dispečery konče, jejichž úkolem je záchrana života akutně ohrožených pacientů. Odtud má tento obor i svůj název - akutní medicína. Vedle toho přežívá pohotovostní služba v podobě, která se za posledních deset let příliš nezměnila.
Praktičtí lékaři přitom často zbytečně suplují specialisty - akutní lékaře - u vážných zdravotních poruch. Mnozí z nich kromě toho nejsou spokojení se svými odměnami za pohotovostní služby. Zdravotnictví se však chronicky nedostávají peníze. Proto je nutné změnit systém pohotovostních a záchranných služeb. Klíčovou otázkou nyní je, zda udržovat přebujelou síť pohotovostních ordinací, nebo vynaložit peníze spíše na další zkvalitnění odborných sil.
Po roce 1989 došlo k ohromnému rozvoji záchranné služby. Zakládala se nová výjezdová stanoviště, pořizovaly se moderní sanitní vozy s kvalitním vybavením, rostla a roste odborná úroveň posádek.
Někde záchranná služba převzala na svá bedra i pohotovostní službu, jinde ji organizují polikliniky, města, sdružení lékařů a podobně. V místech, kde záchranná služba provozuje i pohotovostní služby, je otázka, zda regulovat přebujelou pohotovostní síť, dávno vyřešena. Zdravotníci tam na úkor kvantity upřednostňují kvalitu. A to je recept i pro ostatní pracoviště.
Velký počet pohotovostních ordinací občanům poskytuje větší komfort v tom, že si mohou kdykoliv při jakýchkoliv potížích zavolat pohotovostního lékaře nebo se kdykoliv dostavit do pohotovostní ambulance. Ty jsou velmi často zneužívány pacienty, kteří pouze nemají čas nebo chuť zajít k praktickému lékaři v jeho ordinačních hodinách. Omezíme-li pohotovostní ordinace, poskytneme pacientům jistotu, že při vážných poruchách zdraví budou rychle a kvalitně ošetřeni na jakémkoliv místě.
Krácení ordinačních hodin pohotovostních ambulancí a návštěvní služby samozřejmě naráží na odpor a nevoli. Nejčastější je argument: Celý živost platím nemocenskou a teď si nemůžu zavolat pohotovost. Snížení komfortu je však nezbytné. Díky úsporám se může dál rozvíjet záchranná služba. Její vysoká úroveň je pro pacienty jednoznačně důležitější a přínosnější.
Nezbývá tedy, než abychom přesvědčili občany, že nižší dostupnost pohotovostních služeb neznamená ohrožení jejich zdraví. Je to přesně naopak: Při vážných poruchách, které ohrožují život, je šance na záchranu větší díky lepší úrovni práci záchranné služby.
Aleš Jakeš, Hospodářské noviny, 17.5.2002
Autor je lékař