Město Louny u svého stolu nechce chudého příbuzného v bílém plášti. Řediteli místní nemocnice vzkázalo: Špitál od státu nepřevezmeme, peníze vám nepůjčíme a byty, o které jste žádali, zrovna teď nejsou. „Radnice se chová tak, jako kdyby chtěla nemocnici zlikvidovat. Například kotelna. Minulé vedení nemocnice ji pronajalo. Z jejího provozu nemáme nic. Navíc spolu s domovem důchodců, finančním úřadem, plaveckým bazénem a dalšími doplácíme na neekonomický provoz příliš velkých kotlů. A co udělá město? Chce postavit novou kotelnu a všechny provozy od té původní odstřihnout. Kromě nemocnice, protože ta není jeho. A my buď necháme pacienty zmrznout, nebo nás zničí doplatky za drahé teplo, o které jsme se dosud dělili,“ rozhořčeně komentoval postoj radnice ředitel nemocnice Zdeněk Stružka. Lounská radnice si o místní nemocnici zřejmě nemyslí nic dobrého. Její management podle úředníků sice neporušuje zákon, ale vede zařízení od dluhu ke dluhu. „Pracovní skupina nedoporučuje, abychom převedli zřizovatelství na město,“ uvedla místostarostka Věra Mirvaldová. Stružka připustil, že nemocnice dluží 58 miliónů. Může prý za to špatné hospodaření minulého vedení. „Nemáme žádný výdělečný provoz, jako je právě kotelna nebo lékárna či budova, v níž sídlí VZP. O to všechno nemocnice přišla dávno před tím, než jsem ji převzal. Na druhou stranu se nám letos podařil heroický výkon. Zvýšili jsme úhradu péče ze 4800 na 7500 korun na pacienta. Místo abychom pojišťovnám vraceli 3,5 miliónu jako dřív, dostaneme doplatek osm miliónů. A to už úředníci vidět nechtějí,“ stěžuje si ředitel nemocnice. Za svou krátkou kariéru v maloměstském zdravotnictví už udělal celou řadu zoufalých pokusů, jak lounskou nemocnici zachránit. Na konci loňského roku si půjčoval peníze od zaměstnanců. Po Novém roce zavedl výjimečný stav. Propustil část zaměstnanců, sloučil oddělení, omezil i praní prádla pro zaměstnance. Na jaře požádal o pomoc pacienty. Vyzval je, ať přemluví zastupitele k záchraně lounské nemocnice. Pak nabídl úředníkům zájemce o provozování nemocnice. Jenže na to potřeboval, aby město požádalo o bezúplatný převod do svého majetku a teprve pak ji pronajalo společnosti Medistyl Pharma Praha. Úředníci o tom nechtěli ani slyšet. K pronájmu nikdy nedošlo. „Počkáme, až nás převezme kraj, pak se uvidí,“ uzavřel Stružka.
Šárka Tonarová, Právo, 18.9.2002