„Substituční terapie patří k nejefektivnějším nástrojům pro léčbu pacientů, kteří zneužívají opiátové látky, zejména heroin. Stále ale není dostupná odpovídajícímu počtu českých pacientů. A přitom co do účinnosti zatím nemáme žádný srovnatelný postup,“ uvedl přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze prof. PhDr. Michal Miovský, Ph. D.
Substituční terapie je založena na tom, že pacient dostává tzv. substituent látky, na němž je závislý. Jedná se o danou látku v čisté formě nebo látku velmi podobnou původní, ovšem bez efektu rauše. U metadonu je to pomalejší uvolňování v organismu a stabilnější efekt. Zatímco pouliční dávky opiátů si závislí musejí aplikovat dvakrát i čtyřikrát denně, jedna dávka substituce se vylučuje průběžně i dva dny. Tím je metadon bezpečnější i z hlediska prevence předávkování.
Dvacet let zkušeností
První Centrum pro substituční léčbu (CSL) bylo v České republice otevřeno v roce 1997 pod vedením MUDr. Petra Popova, dnešního primáře Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN. Ten uvedl, že substituční terapie neměla jednoduchou cestu ke svému prosazení. Předsudky vůči tomuto typu léčebného postupu byly veliké. K prosazování substituční terapie pomohly zejména její benefity, které jsou pro pacienta i pro společnost natolik výrazné, že jí klestily cestu. Substituce je podle primáře Popova bezpečná metoda, jež pomáhá vracet lidi do života. „Navíc je to velmi flexibilní metoda - pokud máte nemotivovaného pacienta, můžete s ním pracovat třeba deset let, během nichž se nepředávkuje nebo nezemře na záněty. Odklad, který pacienti díky substituci dostávají, je velmi cenný, protože k motivaci k léčbě většinou dospívají velmi obtížně. Substituční léčba ale nemůže být založena jenom na poskytování farmakoterapie. Je ji totiž nutné kombinovat s jinými technikami, mezi hlavní patří psychosociální intervence. Setkáváme se s pacienty, kteří kromě závislosti na opioidech mají také závislost na alkoholu. Musíme tedy léčit obě závislosti souběžně,“ dodává MUDr. Popov.
Pro většinu pacientů je léčba nedostupná
Zásadním problémem je nízký počet center, jež dnes substituční opiátovou léčbu vydávají. I přes velký počet pacientů,
kteří by ji potřebovali, je substituce vysoce nedostupná a Česká republika je kvůli tomu kritizována evropskými protidrogovými autoritami. „V programech opiátové substituce je velmi málo míst.
V současnosti je zde léčeno zhruba tři tisíce osob, tedy necelá třetina problémových uživatelů. Substituční léčba je přitom vhodná pro minimálně polovinu těchto uživatelů. V takovém rozsahu by znamenala dramatické snížení kriminality i rizik spojených s infekčními nemocemi, mezi kterými jmenujme alespoň HIV či hepatitidu C,“ shrnul problematiku přednosta Michal Miovský.
K nedostupnosti léčby v ČR přispívá také dlouhodobý problém jejího financování. V současnosti je nesystémově hrazena z dotačních prostředků pro jednotlivá centra, kde substituční léčbu poskytují. „Opakovaně upozorňujeme, že léčba je lege artis, je registrovaná, a přesto není adekvátně
hrazena z prostředků zdravotního pojištění. Podle zákona musí být v každé diagnostické skupině jeden plně hrazený lék, ale v této kategorii je pouze jeden lék hrazený pojišťovnou s komplikovaný způsob schvalování úhrady a s rozsáhlou administrativou, což vede k tomu, že uvedenou možnost využívají pouze tři pracoviště v celé republice,“ uzavřel profesor Miovský.