Nový občanský zákoník bohužel celou problematiku odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění postavil na značně vágních pojmech „plného vy vážení újmy“ a „zásadách slušnosti“, přičemž současně zrušil do té doby platnou náhradovou vyhlášku, která tuto problematiku v podrobnostech řešila. Hrozilo tedy, že nebude podle čeho určovat výši náhrad v této oblasti, zejména když většina odškodnění je v praxi řešena mimosoudně prostřednictvím pojišťoven.
Zástupci odborné veřejnosti proto s přispěním soudců Nejvyššího soudu specializovaných na tuto problematiku připravili Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“), kterou následně Nejvyšší soud „posvětil“ tím, že ji Občanskoprávní a obchodní kolegium tohoto soudu vzalo na vědomí a zařadilo do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Do této autoritativní sbírky jsou zařazována rozhodnutí a stanoviska, která mají přispět ke sjednocení soudní praxe. Není proto zcela přesná formulace ve Vašem dotazu, že Metodiku Nejvyšší soud „vydal“ – k vydávání jakýchkoli metodik nemá Nejvyšší soud pravomoc, je však povolán mj. k tomu, aby svojí činností sjednocoval soudní praxi.
Obsah Metodiky
„Výhody“ Metodiky každopádně spočívají zejména v tom, že vůbec existuje, neboť bez ní by nastalo značné právní vakuum. Pokud jde o její vlastní obsah, ve vztahu ke kompenzaci bolesti byl Metodikou v principu převzat bodový systém zrušené náhradové vyhlášky, tedy etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla (zohlednění příčiny). Hodnota jednoho bodu byla zároveň navýšena, a to ze 120 Kč na cca 250 Kč. I přes toto navýšení se však domnívám, že výsledné částky bolestného jsou stále velmi nedostatečné (např. bolestné u zlomeniny žebra vychází pouze na cca 5 tisíc Kč, u zlomeniny stehna jen na cca 38 tisíc Kč).
Ve vztahu ke kompenzaci ztížení společenského uplatnění bylo Metodikou přistoupeno k vytvoření zcela nového systému, založeného na zohlednění následku, tedy zásahu do jednotlivých komponent života poškozeného (tzv. domén), seskupených do celkem devíti kapitol. Zcela zásadní problém Metodiky ovšem spočívá v tom, že váha jednotlivých domén nejprve v rámci každé kapitoly a poté i jednotlivých kapitol v rámci celku je stejná. Dochází tak k absolutní nivelizaci všech v úvahu připadajících omezení lidského života (domén), které dle Metodiky mají všechny stejnou váhu. To je ovšem ve zjevném rozporu s realitou, když např. nedostatek soběstačnosti v oblasti uspokojování základních lidských potřeb (jídlo, pití atd.) bude poškozenými bezpochyby vždy vnímán výrazně negativněji než nedostatek soběstačnosti kupř. v oblasti jednání s cizími lidmi či formálních společenských vztahů. Jde o obdobný lapsus, jako kdyby všem bolestivým stavům byla Metodikou přiřazena stejná bodová hodnota.
Problém spatřuji též ve skutečnosti, že poškození (stejně jako jejich advokáti či jiní zástupci) nemají přístup k jakékoli on-line aplikaci, která by jim umožnila bezplatně si provést alespoň orientační výpočet výše jejich nároků dle Metodiky.
Bez ohledu na výše popsané nedostatky Metodiky je však evidentní, že bez její existence by situace všech zainteresovaných byla v důsledku praktického právního vakua výrazně horší. Je však zřejmé, že do budoucna bude Metodika muset doznat některých úprav.
odpovídá MUDr. Mgr. Daniel Mališ, LL. M., advokát, AK Mališ Nevrkla Legal