Metropolitní nemocnice byla už delší dobu jakýmsi intelektuálním fetišem, ke kterému se upírala touha několika pražských garnitur.
Minderwertigkeitskomplex plynoucí z toho, že Praha nemá žádnou vlastní nemocnici, čas od času vybublal na povrch. Tak nějak se čekalo, že tato touha bude dříve nebo později naplněna tím, že Praha dostane pod svá křídla Bulovku, k níž má jakýsi majetkový vztah. Jenže se zdá, že k fetišismu se v posledních dnech postupně a nenápadně přidala ještě megalomanie.
Výsledkem je obří plán pražského zdravotnického „generelu“, což lze dle slovníku cizích slov přeložit jako „ucelený projekt“, ovšem „slepenec“ by možná v tomto případě bylo přesnější.
Tajnůstkářský režisér
Ministr zdravotnictví Leoš Heger si plácl s pražským primátorem Bohuslavem Svobodou nad plánem, podle nějž má metropole od ministerstva převzít nejen Bulovku, ale ještě Homolku, Thomayerovu nemocnici a podolskou porodnici. Primátor Svoboda už se jako tajnůstkář osvědčil.
I tento projekt vznikl zhruba stejně jako poslední dvě koalice na pražském magistrátu, které současný šéf pražské ODS režíroval. I nyní slovutný gynekolog přišel s plánem jako s hotovou věcí, jež byla bedlivě projednána, ovšem reakce okolí jsou přesto velmi překvapené a ukazují, že spíše nikdo (s výjimkou několika zasvěcených) nevěděl nic.
Což o to, fasáda projektu je samozřejmě pěkná, ucelená koncepce metropolitního zdravotnictví včetně koncentrace a personální koordinace excelentních pracovišť a efektivních centrálních nákupů zní moc hezky. Jenže pod fasádou zatím není zhola nic. Jen slib, že speciální pracovní skupina (to je hezčí termín pro komisi) vypracuje analýzu a na jejím základě se pojede dál.
To se ovšem – křičí selský rozum – možná mělo udělat dřív, než dva docenti slavnostně oznámili, že je ruka v rukávě.
Nemocnice místo kachlíků a tramvají
Nařčení z privatizačních choutek magistrát odmítá, budiž. Ale solidní vysvětlení nenabízí. Náměstek primátora fantazíruje o tom, že kdyby Praha měla během akce „Děkujeme, odcházíme“ v ruce vlastní nemocnici, mohlo být všechno jinak. Nesmysl. Doktoři by hrozili výpověďmi úplně stejně magistrátu, jako jimi hrozili ministerstvu, krajům nebo jakýmkoli jiným zřizovatelům.
Co ale bije do očí nejvíc, je otázka financí. Jak chce Praha, která se třese o každý milion a hystericky reaguje na jakoukoli zmínku o změně rozpočtového určení daní, financovat provoz čtyř velkých nemocnic? Má primátor Svoboda dojem, že opraví zchátralou Bulovku za peníze, které ušetřil na kachličkách v tunelu Blanka? Má dojem, že mu přebývají peníze i tváří v tvář nevypověditelným miliardovým smlouvám v Dopravním podniku hl. m. Prahy?
Jen investice, které by si zasloužila Bulovka, se odhadují v řádu jednotek miliard; v pražských relacích to znamená asi tři tramvaje. Na to nedokáže vydělat ani fungující Homolka. Naopak celý projekt metropolitního zdravotnického holdingu se může děsivě snadno stát další Blankou schopnou spolykat libovolné množství peněz a vygenerovat při tom libovolné množství průšvihů.
Obsah pro líbivou fasádu
Naštěstí ještě ruka v rukávu úplně není. Aby se mohla megalomanská vize naplnit, musí se změnit zákon. To trvá nějaký čas. A ten je třeba bezezbytku využít k vytvoření a také zveřejnění jasného a bytelného plánu včetně finančních představ – plánu, který dá líbivé fasádě pevný obsah.
Tady už žádné místo pro tajnůstkaření nezbývá. Jinak se Praha řítí do hrozivého maléru.