Hned po teroristickém útoku z 13. listopadu v Paříži vyčlenila francouzská ministryně zdravotnictví, sociálních věcí a práv žen Marisol Tourainová 3 miliony eur na podporu přeživších obětí a jejich rodin, zejména pokud jde o psychologickou, ale i další lékařskou pomoc. Francouzské ministerstvo zdravotnictví je součástí širšího řetězce pomoci na meziresortní úrovni. Lidem stačí zavolat na jednu bezplatnou telefonní linku a úřady jim zprostředkují to, co potřebují. Za tři dny bylo na této lince registrováno 7 tisíc volání. V dalších dnech se zejména pařížské nemocnice začaly připravovat na zvýšené riziko teroristického útoku prostřednictvím chemických a bakteriologických látek.
Zapojení zahraničních zdravotníků
Kvůli migrantům se sešli i ministři zdravotnictví německy mluvících zemí. Rakouský resortní úřad v této souvislosti informuje o tom, že lze využít německý vzor, pokud jde o uplatnění syrských lékařů, případně dalších zahraničních zdravotníků. Tyto jedince je možné zaměstnat například jako poradce či pomocný personál v zařízeních pro uprchlíky nebo jako tlumočníky při poskytování zdravotní péče, a to i ve spolupráci s nemocnicemi a ordinacemi. Pokud zahraniční lékaři z řad migrantů mohou věrohodně doložit svou předchozí profesní činnost, lze na ně případně i delegovat některé výkony, ale pod přímým dohledem (tuzemského) lékaře. Zdravotníci z řad migrantů podléhají samozřejmě mj. rakouskému trestnímu zákoníku, uvádí ministerstvo. Pokud není možné ověřit předchozí profesní vzdělání nebo výkon povolání, musí se zahraniční zdravotníci podrobit školení a zkouškám.
Rakouské ministerstvo zároveň tlumí obavy občanů z možného rizika zavlečení infekčních nemocí. Uvádí, že uprchlíci trpí především postižením nohou, podchlazením, dýchacími obtížemi, zvláště u dětí se projevuje dehydratace. Mají právo na první nezbytnou zdravotní péči. Resortní úřad vylučuje, že by hrozilo zvýšené riziko nebezpečnějších infekčních nákaz (vyšší než se vyskytuje běžně v dopravních prostředcích). Rodinám se bude doporučovat například očkování dětí, ale to závisí pouze na dobrovolném rozhodnutí rodičů, tak jak je tomu u veškeré rakouské populace. Resortní úřad poukázal na to, že sledování dětí migrantů po půlročním a delším pobytu v Rakousku neprokázalo vyšší riziko přenosných nemocí.
Léčba bez dokladů
Německá lékařská komora uvádí, že „společenskou realitou“ je nyní přítomnost 200–600 tisíc migrantů v SRN bez řádných dokladů a bez povolení k pobytu. Mnozí z nich potřebují akutní zdravotní péči nebo i plánovatelnou. Komora proto ve spolupráci s dalšími subjekty zpracovala materiál pro lékaře, aby znali jak právní, tak finanční podmínky této situace. Zdůrazňuje, že lékaři – ať v ordinacích nebo nemocnicích – jsou na prvém místě povinni poskytnout potřebnou péči a v zásadě jsou vázáni profesní mlčenlivostí (neměli by např. nahlásit tyto jedince policii, jestliže neexistuje podezření na trestný čin). „Není trestné léčit člověka bez dokladů,“ uvádí komora. Jednodušším případem je situace, kdy uprchlík je schopen za péči sám zaplatit. Pokud se jedná o plánovatelnou péči, lékař by měl pacienta informovat o nutnosti nejprve komunikovat se sociálním úřadem a zajistit si doklad o právu čerpat tuto péči. Pomoc při akutním či bolestivém onemocnění je nezbytné poskytnout i neplatícímu jedinci. Poté se lékař nebo nemocnice obrátí na sociální úřad s žádostí o úhradu nákladů podle zákona o azylu. Ani tehdy by lékař neměl poskytovat data policii, Na sociálním úřadu pak zůstává otázka, zda (ne)bude komunikovat případně se zahraničními úřady. Onemocnění TBC nebo sexuálně přenosné choroby řeší zdravotní úřad, sděluje komora.