Zástupci Koalice soukromých lékařů tvrdí, že se jim díky dohodě podařilo dojednat mnohem vyšší úhrady, než kdyby k dohodě nedošlo a oni se připojili ke stanoviskům Krizového štábu.
To je samozřejmě nesmysl. V loňském roce skončilo dohodovací řízení dohodami ve všech segmentech a jakékoliv snahy o navýšení prostředků do zdravotnictví, o zvyšování úhrad či mírnění regulací tím byly předem odsouzeny k zániku. Proč by stát či pojišťovny přidávaly někomu, kdo se spokojil s málem a další peníze nechtěl.
Letos bylo možné jednat i po skončení dohodovacího řízení jen proto, že se alespoň poskytovatelé domácí péče a nemocnice odmítli smířit s tím, co jim na jaře pojišťovny nabízely. V létě, kdy jsme již měli k dispozici aktuální čísla dokazující, že se na účtech pojišťoven hromadí finanční rezervy, jsme tedy mohli zahájit svoji nátlakovou akci. Nebýt Krizového štábu – 9pkz – jehož je ČLK členem, nedostal by navíc nikdo nic. Ministerstvo mělo úhradovou vyhlášku napsanou a připomínky uplatňované v rámci připomínkového řízení šmahem odmítalo.
Postup většiny vyjednavačů za soukromé lékaře byl naivní. V situaci, kdy si Adam Vojtěch zoufale přál dohodu, aby si i nadále mohl pěstovat svůj mediální obraz úspěšného ministra, a kdy zároveň pojišťovny mají obrovské finanční rezervy, jsme při razantnějším postupu mohli dosáhnout mnohem více. Kolegové bohužel buď dostali strach, nebo upřednostnili přání ministra před zájmy lékařů, které mají hájit. Těžko rozhodnout, co je horší. Komora byla přehlasována a ministr Vojtěch tak dostal ty své vytoužené dohody hluboko pod cenou. Kdy jindy, než v takto příznivé ekonomické situaci, bychom měli prosadit zásadní zvýšení úhrad za práci lékařů? Když už nám Koalice soukromých lékařů nepomohla, nemuseli nám alespoň podrážet nohy. Po těchto zkušenostech je logické, že delegáti sjezdu ČLK přijali následující usnesení: Sjezd ČLK vyzývá organizace lékařů sdružené v tzv. Koalici soukromých lékařů, aby kolegiálně podporovaly trvalou snahu České lékařské komory o zlepšení profesních a pracovních podmínek všech lékařů. Sjezd ČLK vyzývá vedení Sdružení soukromých gynekologů, Sdružení ambulantních specialistů, Sdružení praktických lékařů, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a ostatní organizace účastnící se dohodovacího řízení ke spolupráci a koordinaci postupu s ČLK při dohodovacím řízení pro rok 2021.
Někteří delegáti označili výzvu k udělení plné moci ČLK, o. s., soukromými lékaři pro příští vyjednávání o úhradách za nedemokratickou. Jaké jsou důvody k této výzvě?
Česká lékařská komora hájí zájmy svých členů v dohodovacím řízení prostřednictví ČLK, o. s., na základě plných mocí udělených soukromými lékaři. Čím více plných mocí obdržíme, tím budeme silnější a tím úspěšnější v tomto zápase budeme. Na této naší snaze opravdu nevidím nic nedemokratického. My přece nikoho k ničemu nenutíme. My jen soukromým lékařům nabízíme své služby a slibujeme, že uděláme vše pro to, abychom jejich důvěru nezklamali.
Aktivně se účastníme jednání ve čtyřech segmentech (praktičtí lékaři, ambulantní specialisté, ambulantní gynekologové, komplement). V letošním roce mohli být naši vyjednavači přehlasováni, protože počet plných mocí, kterými disponujeme, nebyl dostatečný. K radosti ministra Vojtěcha i zdravotních pojišťoven mohly tak být uzavřeny dohody, se kterými komora nesouhlasila.
Aby se toto fiasko příště již neopakovalo, budeme potřebovat více plných mocí od soukromých lékařů. Česká lékařská komora je natolik silnou a sebevědomou organizací, že nemáme zapotřebí kupovat si na úkor lékařů přízeň politiků. Garantujeme, že před zájmy lékařů – svých členů – nikdy nebudeme upřednostňovat politické zájmy ministra zdravotnictví. Nepodepíšeme žádné dohody, které by nebyly výhodné pro lékaře a nikdy se nesnížíme k podrazáckému jednání. To znamená, že při prosazování zájmů jedné skupiny lékařů nebudeme poškozovat jiné kolegy.
Jsem rád, že soukromí lékaři své komoře důvěřují a počet plných mocí pro ČLK, o. s., roste. Naším cílem je stát se pro nadcházející dohodovací řízení nejsilnějším sdružením poskytovatelů alespoň v jednom segmentu zdravotních služeb. Rozumím tomu, že někteří funkcionáři jsou nervózní při představě, že by je úspěšnější komora mohla připravit o vliv, a tím ohrozit jejich nadstandardní vztahy se zdravotními pojišťovnami.
Podle Zorjana Jojka v minulých letech rostly nemocnicím úhrady výrazně více než v ambulancích a vedení komory proti tomu nevystupovalo.
Kolega Jojko má tu výhodu, že se nemusí ohlížet na zájmy ostatních skupin lékařů. Lékařská komora však zastupuje všechny lékaře a musí tedy hájit nejenom zájmy lékařů soukromých, ale také lékařů zaměstnanců. My musíme být spravedliví.
Většina nemocnic je personálně zdevastovaná a nepřetržitou lékařskou péči zajišťuje pouze díky systematickému obcházení a porušování zákoníku práce a v řadě případů též s pomocí ilegální práce cizinců, kteří nemají složenu aprobační zkoušku. V demokratické zemi s tržní ekonomikou neexistuje jiný způsob, jak lékaře v nemocnicích udržet, než je za práci lépe zaplatit a zbavit je toho obrovského množství přesčasové práce. Pokud mají nemocnice své zaměstnance lépe platit, musí na to mít pochopitelně peníze. Právě z tohoto důvodu komora podpořila snahu Asociace českých a moravských nemocnic a odborů na zvýšení úhrad nemocnicím. Zároveň jsme však chtěli navýšit o 5 % úhrady pro ty segmenty poskytovatelů, kde došlo k dohodě, tedy i pro soukromé lékaře. Pokud by premiér přijal naše návrhy, zaplatily by pojišťovny navíc 17 miliard korun, což by nebyl problém vzhledem tomu, že na účtech mají miliard šedesát. Nakonec Krizový štáb vybojoval miliard pět.