Není se čemu divit, zejména vládní poslanci, museli z principu tzv. regulační poplatky obhajovat, respektive jejich regulační funkci. Nepřekvapuje mě tedy zamítavé stanovisko k návrhu sociální demokracie ze strany ODS a TOP 09.
Čemu však nerozumím je odmítavý postoj poslanců Věcí veřejných, kteří přitom zrušení poplatků slibovali voličům v předvolební kampani, dokonce i na svých billboardech. Teď to svádí na „mediální interpretaci“ svého programu. Což ve své prostotě chápu tak, že „Mynic, to novináři.“
Absurdita regulačních poplatků se projevuje nejvíce u poplatků hrazených v lékárnách. Pokud mi lékař předepíše lék, zřejmě to můj stav vyžaduje a stěží budu před dveřmi lékárny přemýšlet, zda si lék vyzvednout či nikoliv. Koneckonců já tomu nerozumím, rozumí tomu lékař.
V čem tedy spočívá ta regulace? To, že si pacienti nenechávají předepisovat levné léky jako aspirin a podobné léky na banální choroby? Většina lidí ale chodí za lékařem s jinými nemocemi, než které léčí aspirin, a léky opravdu potřebují.
Poslanec Šťastný z ODS v rozpravě uvedl, že jenom za loňský rok bylo vybráno za položku na receptu 2,6 miliardy korun, na poplatcích za léčivé přípravky 1,7 miliardy korun, což je, pokud dobře počítám, zhruba 4,3 miliardy korun. Musím se tedy zeptat za co? Za tu námahu, že lékárník sáhne do regálu a dá mi lék na pult? Tak to je setsakramentsky dobře zaplaceno.
A jak se tyto peníze vrací zpět do systému zdravotnictví? Snížily se díky tomu doplatky za léky? Ne, protože regulační poplatky za recept jsou pouze příjmem lékárny. Pan kolega Šťastný, když vypočítával, co poplatky přinesly pozitivního, také řekl: „Zdravotnické poplatky jsou exemplárním příkladem skutečné solidarity nemocných s vážně nemocnými.“ Že by to v tomto případě byla spíše solidarita nemocných se zřejmě nedostatečnými příjmy lékáren ?
Ing. Václav Votava, poslanec Parlamentu ČR