Návrh projedná vláda.
Ochranné léčení odsouzených trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. V současné době platí, že pokud není úspěšně ukončeno do dvou let, musí soud automaticky rozhodnout buď o jeho prodloužení, nebo o propuštění pacienta. Nově by tato povinnost trvala jen u léčení, při nichž pacient pobývá v ústavu, a není tedy léčen ambulantně na svobodě.
„Pro případy ambulantního ochranného léčení se navrhuje zrušit povinnost pravidelného rozhodování o jeho dalším trvání a ponechat pouze rozhodování ad hoc k návrhu zdravotnického zařízení, státního zástupce, osoby, na níž se ochranné léčení vykonává, nebo i bez takového návrhu,“ napsalo ministerstvo v důvodové zprávě.
Ministerstvu vadí, že aktuální právní úprava nutí ošetřující psychiatry, aby nejdéle každé dva roky zpracovali podrobnou zprávu o průběhu a výsledcích ochranného léčení - a to bez ohledu na jejich subjektivní přesvědčení o tom, zda účelu léčení bylo, či nebylo dosaženo. Pokud ambulantní léčbu neukončí, musejí nejméně dva měsíce před uplynutím dvouleté lhůty léčení podat soudu návrh na jeho prodloužení.
Pravidelný soudní přezkum navíc podle úřadu negativně ovlivňuje účinnost ambulantní léčby. Ošetřující lékař totiž musí při veřejném zasedání popsat v přítomnosti svého pacienta jeho stav, přičemž často sděluje citlivé informace. „Otevřená výpověď ošetřujícího lékaře působí v případě osob s diagnostikovanou duševní chorobou tím způsobem, že léčená osoba často ztrácí důvěru ve svého lékaře,“ napsalo ministerstvo.
Dalším problémem je to, že s blížícím se koncem dvouleté lhůty pacienti často mluví s lékařem o svém stavu nepravdivě. Snaží se tak psychiatra přesvědčit, aby v rámci pravidelného přezkumu navrhl soudu jejich propuštění z léčení. Pacienti také často záměrně nechodí k nařízenému soudnímu zasedání, protože vědí, že pokud soud nestihne rozhodnout o prodloužení léčení ve dvouleté lhůtě, musí je z léčení propustit.
Navrhovaná změna by se měla začít uplatňovat v praxi od března příštího roku.